Pěkné. Sice jsem se přes ty přirovnání chvilku prokousával, ale pak vše vyplynulo. Jinak si myslím, že za "kroky ve stínu" si může z větší části každý sám.

Ahoj Krti, do téhle básně jsem se musela hodně včítat, abych ji procítila. Neservíruje všechno jako na stříbrném podnose a přitom v sobě má hodně. Snad prázdnotu, která působí i navenek, možná ten temný kout, o kterém píšeš v anotaci, kam se všichni občas uchylujeme. Plynule vplouvá do jakéhosi pocitu, nejspíš i zážitku, aniž by ho osvětlovala nebo konkretizovala, až odpluje a zmizí. Není to něco po čem čtenář zakřičí hurá, to je skvělý, bomba naprostý skvost. Je silná hloubkou prožitku, ale plochá svou abstrakcí a myslím si, že není pro každého.

Myslím si, že to má takovou hloubku, že to fakt moc lidem nic neřekne. Ale kdo Tě zná, tak ví, jak to myslíš. Super.