Připadá mi úderná svým frázováním, domnívám se, že i chápu jinotaj.

Celá báseň se mi zdá dobrá, vzbuzuje ve mně pocit, že bych chtěl číst dál. To je dobře, jen mne potom nechá a už mi nedopřeje ani písmeno. Je z ní cítit síla a znát pečlivě načasované umístění, dvou hlavních obratů. Celek mi připadá, jako vynikající koláč, do kterého jsem se zakousl a pak mi ho odtrhli od úst.

:) Díky, já ti ji teda dopíšu tak, jak vypadala dřív, než jsem ji usekla hlavu a nechala tělo. Prýštil z přetrhaných žil, ... pahýlů zkrvavených údů, ... bolestný dětský křik ho smyl a čaroval jak šaman woo doo, ... bratrovu duši v ocel proměnil, ... alchymický hněv obětí usměrnil ...za krvavé výkupné prodal duši.

Přišlo mi to kapánek nesrozumitelné a jen nahozené tématem, ale to nemůže být výtka, ale to je právě kořením poezie. Po dopsání je to sice obsažnější, ale stále mi tam ten alchymista nezapadl, je-li to opravdu o "bratrovi", který k nám přinesl rudou pěticípou hvězdu ... možná jsem mimo i v tom.

Joj Hary, tak teda o bratrovi, který k nám přinesl pěticípou hvězdu to vážně není:), i když kdo ví, co všechno se v tomhle animečku skrývá. V mé básni se ale kamuflují jen mé dojmy. Jinak díky za koment.

Tak tato mi moc neříká, jde zřejmě již mimo dimenzi
mých myšlenek. I s tím dovětkem se v ní ztrácím jak
alchymista v pokusech.

Chápu, já bych byla taky mimo, nevidět to...tohle je spíš dojmová báseň z hodně jiného světa. Díky za komentář.