Pěkně uvolněná plynoucí, jak značně metaforická, tak i naprosto sdělná, vyjadřuje ryzí pocit. Se kterým docela souhlasím, včetně odmítnutí slovního harašení kazatelů. A snad nejhezčí jsou přirovnání v prvním pětiverší, hodí nás doslova do nálady, ve které setrváme až do konce. Mě jen zarazilo, že poslední verš stojí sám o sobě a s nikým se nerýmuje, ale že ho to zvýrazňuje jako tečku za celou básní, s tím mohu souhlasit. (Nic mne totiž jako možné pokračování, které by neshodilo vyznění básně, nenapadá)

Byť jsem místy na vážkách a těžko některé verše stravuji (zejména ten s Bohem si dám spicha...) v podstatě nemám co této básni vytknout. Má to myšlenku i formu, drží pohromadě, žádné zbytečné okecávání, snad jen ta kopyta zdivočelých koní, jsou trochu moc romantickou glosou, vzhledem k podnikům a ulicím, do nichž je lyrická vsuvka zasazena, kde si těžko zdivočelá kopyta koní představím...