Příjemně lehce snivé a také malinko rozkošnicky lascivní, byť je od začátku ta dáma "smutná"; ale zdá se, že jinak si to užívá. Pěkné je zastavení nad sny dětí i neopomenutí bolesti, pronikající nocí.
K technice, už jsem trochu otravný jako lovec rýmů, jsa poučen jediným pojednáním o skladbě, ale tady zjišťuji, žes mne doběhla, protože "času-hlasu-souhlasu" je každý v jiném pádě! A nad jediným příliš příbuzným souzvukem přídavných jmen v poslední sloce přivře oko snad i Jožo Urban (můj po-učitel) :)