Je tady znát snaha a touha vyjádřit myšlenku silně, ale dle mého názoru se nezdařila...ne všechny touhy ovšem, bývají naplněny. A někdy to je dobře. Doporučuji více přemýšlet nad smyslem, než tvarem a formou.

...slova plynou lehce jak po líné řece...hezké obraty,docela si dovedu představit vzniklé situace...tak nějak mi připadnou ty představy komické....tím však nechci říci,že je komická Tvá báseň....jsi to zase Ty,protože mě nutíš číst mezi řádky..."prsteny opravdu "můžu"...

Milý Pavle,

je zřejmé, že nosným prvkem tvé básně je snaha o ucelené sdělení, a to je velmi dobře, já to vnímám jako základní předpoklad pro dobrou báseň, když člověk ví od počátku, že chce něco říct, a také proč.

Zdá se mi, že ve snaze dát své inspiraci co nejpoetičtější a netradiční kabát, experimentuješ zbytečně mnoho. Jako by jsi se bál, že tvé sdělení vyzní obyčejně. Ale tak to nemusí být, naopak.

Např. v první sloce, kterou píšeš soudobým jazykem, najednou přeskočíš do archaického - k vínu dávnému, nebo skleněné tabule na stole. Pokud tím myslíš skleněné desky stolů, pak je to docela neobratné, poněvadž jako by jsi dvakrát říkal stolech. Pokud je tím myšleno něco jiného, pak mi to zůstalo utajeno.

Bílé holubice - to je snad až klišé, proč ne jen prostě holubice.
Rozhovor bez vrkání - to slovo vrkání je velmi škaredé zvukem, vyznívá negativně a ve spojení s holubicemi obzvláště.

Poslední sloka je asi nejhezčí. Až na to Prázdným. Je to takové napovězení hlupákům, což inteligentní čtenář nepotřebuje. A nebo to vnímáš jako důležité pro jeho význam.
Pak se nabízí jiná úvaha, která sice vnímá jakousi tvou kritiku ve směru k nějakým nedobrým, nemoudrým lidem, ale díky tomu, že jsi do textu začlenil obrazů více, než je třeba, pak člověk ztrácí nit, která by ho spolehlivě vedla.