Možná nejhezčí báseň, kterou jsem zde za poslední dva týdny četl. V podstatě nemám žádné připomínky, snad až na obraz - bolí ta moře - nějak se mi k tomu hezkému civilnímu projevu nehodí, navíc zájmenem - ta - máš na mysli nějaká konkrétní moře - asi o nich zpívá A.L., tak tam mi to zůstává nedostupné, a pak ještě sedm teček černých i červených berušek - tam mi to nějak neohrabaně splývá dohromady - ale to je tak vše, naopak, celá báseň má čistý rytmus, gradaci, zdá se mi lyrická, pěkný nápad s KB a mámou, je celá hezky uvozena, no prostě naprostá spokojenost z mé strany. Měl jsem příjemný pocit, že čtu poezii.

Dovolim si oponovat autorite. -)
Nenalezla jsem v tom prakticky nic. Respektive nasla jsem cosi poslepovaneho s cimsi a se vsim ostatnim dohromady - aneb kazdy pes jina ves.
Vadi mi jiz nazev: Chtela bych mluvit... Vzdyt autorka "produkuje" jako na bezicim pasu - mluvi tedy obcas vic nez je zdravo.
Kdyby neco takoveho napsal napr. Skold, asi by ho podrobili tvrde kritice...
Pripomenulo mi to liter - a to je snad nejhorsi hodnoceni, ktere mohu napsat do komentare.

jsem rád, když si vzájemně a ve vší slušnosti oponujeme. I kdybych hodnotil tu báseň nikoliv v poměru zde zveřejňovaným, ale docdla přísně, pak už jen tyto verše:

A že mi vadí Komerční banka
pobočka Olomoucká ulice
... hádá se se mnou o mámu, která je
ještě pořád
moje.

.......... jsou opravdu krásné.

Skold už je přece jen dál a musel by snést přísnější měřítka, to je pravda, ale dobrá kritika má respektovat všechny známé souvislosti, tedy i stupeň dosažené úrovně. A má motivovat.
Také si myslím, že rovnocený formě je duch básně, tedy něco, co třeba neumělě oslovuje svou spontánností, tento atribut báseň splňuje.