nefandím přiliš voláním v básních, přijde mi to v dnešní době psaní neforemné a nemoderní

v druhé sloce se mi nezamlouvalo, jak jsi přímo uskočila od jedenáctky k rozvíjení únavy ještě k tomu až na konci verše, do 3. verše byla sloka životná a pak zemřela

dobře ses držela linie usínání a nevadilo mi, že se to opakuje, ale ve 3. sloce jsi to nemusela vynechávat

3,1

když ono mi to usínání s únavou tak nějak souvisí...

Dobre navozena atmosfera: vzila jsem se do kolebani a klidu natolik, ze se mi zaviraji vicka.
Velmi pekny obrat: "řasy tleskají večeru".

Tak nejak mi nesedi: " je zase příliš pozdě
vyhlížet ráno v dálce"... Neni spis prilis brzy vyhlizet rano v dalce? -)

ne, ale poukázala jsi na můj nedostatek vyjádřit přesně myšlenku, o tom místě vím, že může působit sporně, chtěla jsem tím říct, že uléhám později než bych chtěla, a vstávám příliš brzy, tudíž ráno je tak blízko, že ho v dálce vyhlížet nemůžu, když ho mám skoro u nosu:))