Ach jo, proč jsem to jen nepochopil? Asi takhle: každý jednotlivý verš je výborný, ale dohromady tvoří podprůměrnou báseň. Tak, a teď: byla to vlastně pochvala nebo kritika?

asi proto, že jsi to nezažil. to bude tím.

:) To víš, že jo :)

Správně, tys to nezažil :)... inu, já jsem ovlivněn autorským čtením, kdy se mi vystupování nové autorky líbilo nejvíce, byl v tom prožitek, a to já nepoeta můžu nejvíc.

Noční můrou v dlani
tou mě klidně hřej.
Jen kousek do svítání
tak si něco přej...!

Pokud je to opravdu ta škaredá moucha, tak to chápu jako naprosté odevzdání a dělej si se mnou co chceš :).

Tak jo no :)

:-D

No vidíš, hned se ti sem sesypalo tolik komentářů :o)
chtěl jsem vydat tuto báseń právě proto, že je tu tvá první a doufal jsem, že bude hodně komentovaná a aspon budeš vědět, na čem jsi. Vítaj na Postřehu

Souhlasím s Jakubem i Richardem, báseň je prázdná ale o to je teplejší z prožitku básníka, to čtenář nemá, tomu zbývá jen si představit a pokud to nejde tak je chyba v něm nebo v autorovi (z většiny případů je to vina čtenáře)
i banální obrat může skrývat netušenou metaforu a jen básník ví jakou ale musí zachovat určitou volnost čtenáři, aby si též něco odnesl,
z básní, které jsem si od tebe vytiskl jsem zjistil, že používáš docela málo slov a opakuješ je, pozitivum je tam to, že celou pintu básně směřuješ do posledního verše, je to fajn metoda, ale pochvíli začne nudit, chce to hledat nové věci a ne se babrat ve stejnosti.
některé výrazy rozvádíš do pompéznosti - viz démanty, jako důraz je to pěkné ale (pro mě) do vláčné básně jako je tato se mi nehodí,
za nejvíc povedenou bych dal poslední sloku, ta něco říká a nutí myslet, za nejméně povedený považuji 2. verš 3. sloky, protože jsi ho téměř zopakovala z první sloky

celkově 3,7

Ahoj Gabi,
konecne vitej tady. Nevim zda Te svym komentarem potesim
-)

"Snad se mi to jen nezdá,
že mi rosa v klíně vadne." - vadi "mi" - "mi".

"démantů" - na toto archaicke klise jsem opravdu alergicka.

"I ta poslední hvězda na nebi,
i měsíc co nevidět zhasne." - vadi "i" - "i".

Stejne tak vadi "krev" a hned v dalsi sloce "krvave", stejne jako "v dlani" - "v dlani".

Pekna metafora : "mi rosa v klíně vadne".

Jinak basen pusobi velmi nenasilne, tak lehounce, ale opravdu neucelene.

Vítej na Postřehu,
tvá báseň se mi líbí, i když mě nikterak nevytrhla. Má jednodušší formu a používáš běžných slov, což může být tvůj nedostatek a nebo taky trumf - to záleží na konečném vyznění básně.
"že mi rosa v klíně vadne." - tohle se mi líbí hodně
Jinak tvé rýmy jsou pěkně zvučné.
Hodnotím - 2.5

Říká se,že v jednoduchosti je síla.....ale tady to tak úplně neplatí.Souhlasím tak trochu se všemi připomínkami.Věřím,že budeš ve své tvorbě stále lepší a lepší.
I já Tě vítám na Postřehu,doufám,že pro Tebe bude tím pravým a inspirativním prostředím.

Milá Gabrielo,

nejprve pár připomínek, takříkajíc technických. Jde o vázaný nepravidelný verš. Ta nepravidelnost se projevuje rozdílným počtem slabik v jednotlivých verších a rozdílné jsou v tomto ohledu i jednotlivé sloky. To samo o sobě je spíše plus, a vzkaz těm autorům, kteří si myslí, že vázaný verš musí být pravidelný. Tato nepravidelná forma zabraňuje tzv. kolovrátkovému zvuku při čtení, ale i dává autorovi větší prostor pro sebevyjádření. A zde tě pochválím, že takto vázaný verš cítíš. Ač verš vázaný, nesvazuje. Pak ovšem musíme dbát, aby byl zachován i jaýsi přirozený rytmus mezi jednotlivými verši, a zde vidím nedostatky. Například poslední verš první sloky je dle mne o jednu slabiku delší, než by z hlediska zvuku, rytmu být měl. Podobné je to i ve třetím verši druhé sloky. Naopak třetí verš třetí sloky by jednu slabiku potřeboval navíc právě v koncovce, a čtvrtý verš této sloky o dvě slabiky méně. Poslední sloka je v toto směru v pořádku.
Samozřejmě, že by to chtělo tím pádem jiná slova, a nyní už to nemá smysl pracně měnit.

Druhou oblastí, kde je třeba něco změnit, je volba obrazů, slov. Ta tvá jsou opravdu poněkud patetická a bez nějakého nového nápadu. Květiny, démanty, září, hvězda. měsíc, krev, svítání, rosa, to je příliš mnoho na jednu báseň.

Poslední pohled však považuji za nejdůležitější. Velmi tě chválím za zvolené téma a upřímnost, s jakou jsi k němu přistoupila. Zruční autoři jsou schopni, díky dobrému řemeslu, napsat báseň, kterou si málokdo dovolí napadnout, poněvadž bude mít suverénní formu. Ale zanechá po sobě chlad. Nejhezčí věci píšeme od srdce, a pokud budeš dál mít potřebu citlivě vnímat své okolí, pak´brzy přijdeš na to, že nebudeš potřebovat démanty k tomu, aby tvá báseň zazářila. A proto tě moc rád vidím.