Vítej na Postřehu nejsvatější ze všech Fotonů,
Tvá anotace je špatná, příště to bez úpravy neprojde. Čtenáři nechtějí číst o tom, že čtou produkt tvé blbé nálady, i když tomu tak třeba často je. Anotace by měla naopak zaujmout.

Asi tě nepotěším, tento projekt mi oproti tvé scifi povídce kterou jsem si přečetl krátce po návratu z Anglie, nic moc neříká. Odvyprávěno je to dobře, takže se zaměřím na sdělení samotné:
U absurdních povídek mám jediné kritérium, a to aby i ve své absurditě přinášely nějaké východisko, byť třeba absurdní.
Snad tvé dílko ocení druzí. Ono, já neměl rád ani Kafku.
Hodnotím - 2.9

Děkuji Stíne za kritické zhodnocení a dobré rady.

Co se týče anotace, zcela uznávám.

A máš docela pravdu. Když absurdní povídka nepřináší východisko, tak je vlastně +- k ničemu. Možná tak k jistému druhu "pobavení", anebo pro lidi, kteří se v takových věcech vyžívají, nazval bych to "absurdnochtivostí". Ono takové pocity jsem měl při psaní této povídky.

Zmínil si Franze Kafku. Je pravda, že od doby, co jsem se o něm dozvěděl, mě fascinuje a zajímám se o jeho díla.

Ahoj Fotone.
Překvapil mě tvůj vcelku dobrý sloh. Hodnotila bych ho tak za 2. Co se týče sdělení, nejsem asi na té správné pneumohyperkulární vlně jako ty:)) I když místy mi to přišlo celkem zajímavé. Spíš mě odradil ten přetechnizovaný konec, možná to chtělo něco prostějšího.
U anotace souhlasím se Stínem...

Díky za hodnocení mého slohu. :-)
Hele, jestli si nepochopila, o čem to je, tak to ani nezkoušej. Neřeš to.

Ahoj Fotone,

necim zda je to tim, ze oba tihneme k poznani, pochopeni, filosofii, esoterice, vede atd., ale Tvoje povidka se mi libi. A nejen to: zaujala, nuti premyslet, precist ji znovu, procit, umoznuje uchopit neco v sobe, cemu doposud sama nerozumim... Patrne vis, co tim chci rici... Obsahove je podle mne skvela.

Stylisticky je to obcas takove...tezke. Ale zrejme to k onomu tematu patri - neda se o tom psat s rozvernou lehkosti. Misty to pripomina Hesseho "Hru se sklenenymi perlami" (to tedy musis vnimat jako velkou poklonu). Nicmene misty v Tve povidce narazim na "kotrmelce" temer nesrozumitelne - mozna je to i tim, ze tam chybi cetna interpunkcni znamenka.

Anotace mi nepripada neadekvatni. Spis naopak...

Co je avsak pro me ted nejpodstatnejsi, je vyrok:

"Lítost nad sebou samým má smysl jen tehdy, pokud člověk důsledně pracuje na odstranění důvodů té lítosti a usiluje o povznesení se. Jinak je to naprosto neopodstatněná věc."

Presne to totiz si ted potrebuji uvedomit a podle toho alespon zklouset zit...

Tudiz diky Ti za:
- dobrou povidku,
- moudrou radu.

Zdravim a preji vse nej nejen na Postrehu.

Tanicka

je zajímavé, jaký jsi použil skok od rozčilenosti ke smíru v duši. Prostě přišel balíček. Pochopil-li jsem správně, může jít o paralelu s běžným životem, kdy nás úplná blbost dokáže naštvat a stejně tak i docela banální záležitost zase uklidnit. A vůbec nemusí být míněna vážně.

Ahoj, těším se na další díla..

Přečíst to bez uvažování, jsem ztracen, natolik je děj chaotický a možná i trochu nestravitelný. Ale pro toho, kdo jej stráví, čeká dobrá odměna. Předem, anotace se mi nelíbí a podle mě dost čtenářů odradila.

První odstavec mě trochu zarazl nadčlověkem, se kterým srovnání není vůbec na místě, protože nadčlověk se vyznačuje so možná nejsilnějším nihilismem, tedy ignorantskou dekadentní submisí, což je pravý opak, od někoho, kdo se nechá dominantně oslovovat jako Velký, Moudrý atd. Co se týče samotného symbolu a charakteru nadvlády, tak, i když vím, že to je blbé a sám to rád nemám, musím odkázat na jednu knihu a to sice Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Knížka je celkem tenká a hodně dobře se čte, navíc řeší podobné problémy jako ty, přizpůsobené však době vzniku (1929).

Pak jsem došel ke tvému druhému odstavci a opět mi to připomělo submisivní literaturu, tentokrát bych za dobré zástupce zmínil Chinu Miévilla a Franze Kafku. Tak trochu mi to přišlo jako další groteskní hyperbola všeho toho soudcovství, hlídačství, zákonů, vyhlášek, směrnic a nedostupnosti. Nad námi se tyčí něco obrovského, mocného, hnusného a rozkazovačného (jakkákoliv souvislost s řádem na Postřehu je čistě náhodná :D) a tyčí se to strašně vysoko a pořád to rozkazuje a křičí a vydává směšné a paranoidní příkazy a prohlášení - jako Hitler nebo podobný pološílený diktátor, například z filmu V jako Vendeta, ten byl fakt dost hitleroidní.

Třetí odstavec mi přišel dějově nejslabší, ale co se poselství týče, nejmocnější. Dává nám nahlédnout do submisivně polarizované mysli malého kousíčka davu. Někdy se akové kousíčky rozhodnout z davu vybočit, ale clou dobu, počínaje plánováním a konče hořkým koncem, o bláhovosti tohoto konání vážně pochybují a ví "že by neměli".

Čtvrtý odstavec mi připomněl jedno mé starší dílo Sex mezi mrtvými kusy zvířat v pekelném ohni, kde jsem se jako ty teď zabýval otázkou co kdyby něco fungovalo jako něco - mysl jako pc, mysl jako firma, univerzita, stá