Velice se mi líbí, především toto trojverší(?)

"bezzubá šeď dnů
lačně hltá
nasládlé drobky okamžiků"

opravdu skvělé

Velke diky, Zbynku -)

Příslovce "opilý" přijde mi už v poezii značně ohrané, neboť i v tom málu, které jsem kdy četl, se vyskytuje značně a velmi často. Z této básně samotné mám skutečně pocit, že jde... tak je lehká, rychlá, jako by jen kus cesty a vzduchu, něco co nespoutaně proběhne kolem a je to pryč... Snad za to mohou z velké míry i ta malá písmena a trojtečky. A citace, kterou vybral i Pavel, je skutečně zajímavá - jak ten čas jen utíká a kolem nás se míhají stále stejné věci.

Moc dekuji, Jakube.
Uznej, ze koktat v "kaluži rozhřešení" muze jen nekdo znacne namazanej -)

o začátku básně se dá pochybovat. když básník někam jde, zavání to též ohraností, ale tady je to přirozené. co se týká opilosti ve verších není na ní zatím nic čpatného, záleží, v jakém kontextu se použije a přiznejme si, kdo nebyl opilý skutečnostmi kolem nás a kdo nepochyboval...
ovšem , co se mi zdá už ohrané je šeď dnů, to už jsem Ti Tani vytknul, není to fráze užívaná jen v poezii, ale opravdu na každém rohu českého dne
rytmicky je to povedené, krátká linka vždy nabádá k rytmu, dále kontrastně rozehrané obrazy první a druhé sloky báseň zpestřují, škoda jen, že jsi z původní verze vynechala slovo "ztichl" tedy spíš nepoužila jsi ztich' k tomu sněhu by to bylo také příjemné na čtení
myšlenka sice nepřekvapila, ale zase svým pojedím slova JDU jako abstraktní cesty plné úskalí a částečné neovlivnitelnosti
1,4

Diky, Pavliku -)
S tou "sedi dnu" mas pravdu - budu o tom premyslet.

Co se tyce onoho snehu, musela jsem zvolit kompomis: kdyby "shih ztichl v kaluzi rozreseni", nemelo by to ty grady, znelo by to prilis mirumilovne, smirlive, pak by to nesedelo k celkovemu ponekud nihilistickemu tonu basne -)

ono když se to vezme jinak, tak jsi upustila od zvukomalby ke slovu sníh ale zase jsi ji navázala na kaluž
možná je trochu těžší představit si koktání sněhu ale co třeba klokotá (rozhodně ne kloktá (o:) v tom je obsažen zvuk i pohyb a navíc je to i schůdnější pro fantazii
než se vločky v kaluži rozplynou, pohybují se a to už muže básník slyšet jako řeč.

Budu o tom dnes a zitra premyslet. Sice opilec vzdy kokta - to je logicke, ale Tvuj napad je take dobry. Dam vedet bud mailem, nebo v interkach-
Jeste jednou diky za spolutvorbu -)-

Je to dobře uděláno.O tom se nedá pochybovat.Neměnil bych ani jedno slovo.Je tady vyrovnanost mezi formou a obsahem.Ale je tady ještě něco navíc.Je tady sdělení!Sdělení,které má výpovědní hodnotu.Je tady naznačen určitý smě(cesta nikam).Navíc městem,které často bývá slepé a hluché k lidským osudům.Poslední verš této básně nabízí určitou naději(Koleje se stáčí směrem domů).Tato naděje však absolutně zmizí s posledním řádkem této básně(tak jdu).A jsme opět tam .Nemilosrdně vrženi do proudu bytí.Na cestě nikam,která je opilá,nekonečná a tajemná.Toto je pravděpodobně tvé nejlepší dílo.Tak gratuluji.Jen tak dál!David Bátor.

Poezie se dá vykládat různě.Pořád přemýšlím nad koncem tvé básně.Ona tam asi žádná naděje není.Ty koleje se mohou stáčet pouze směrem domů.Tedy tak jak byly domy postaveny.Je to velmi zajímavé.MOžná si tento text vyberu do jednoho z připravovaných čísel našeho nového literárního časopisu(Nové břehy).Pokud ovšem budeš souhlasit.Tak zatím.David Bátor.

Moc dekuji, Davide. Velmi si cenim Tveho rozboru i hodnoceni. V tom "tak jdu" opravdu neni nadeje - spis jakasi odevzdanost osudu (zvlast za okolnosti, ze nyni tady de facto zadny domov) nemam. Kdyz jsem psala "koleje se staci smerem domu", myslela jsem na Moskvu (ta zustane domovem naveky) a na nabidku tam pracovat. Jenze ani to neni nadeje, spis sance uskutecnit nektere zamery...
-) Jinak samozrejme souhlasim -)

Všechno už bylo řečeno....mohu jen souhlasit.

Dekuji, Reni.

Nebudu se pouštět do odborného rozboru Tvé básně či do debaty o tom, která slova jsou nebo nejsou tzv. obehraná.Je to debata nesmyslná, protože všechno už bylo kdysi napsáno, podstatné je spíš, jaký nový význam dokáže autor objevit. Takže - básnička velice příjemná, zajímavá graficky, zvukomalebná, emotivní. Prostě mi takříkajíc " sedla" - jako zatím jedna z mála zde na Postřehu.

Dekuji moc, Branwen. Od takove mistryne slova, jako jsi Ty, si toho obzvlaste vazim.

Podepíšu jen Branwenin komentář. Čtu to a vidím obrazy. A pramálo mě zajímá, jestli ta slova jsou použitá a ošoupaná z bazaru nebo si musím dávat pozor, abych na nich nenechal daktylky, jak jsou neopotřebovaná a lesklá.
Sdělení je mi srozumitelné a blízké.
Jo, to já můžu.

Hille, moc dekuji, jazykoznalce.

Já se zas podepíšu pod tvůj komentář.
Je to jednoduché na čtení a přitom výmluvné. Jasně z toho cítím takové bezcílné potulování světem, pocit zbytečnosti, marnosti, jak "šeď dnů hltá nasláslé drobky okamžiků". Představovat si sníh opilý, jak koktá v kaluži, která při tom všem ještě udílí rozhřešení... to mě dostalo!

Dekuji Ti, Jirko. Jsem rada, ze basen oslovila i milovnika sci-fi. -)

Moc se mi líbí. Obzvláště pro konkrétnost a čistotu sdělení. V básni není ani jednoho slova navíc. Tleskám.

I Tobe, Stinky, velke diky nejen za potlesk -)

A já se zastavil, abych uviděl Tvou cestu.

Pěkné, i já, člověk poezii věčně nechápající, byl o něco bohatší po přečtení tvého "rozhodnutí".

1.

Vřele diky, sefe -)

JO, tohle je vážně pěkné ...moc pěkné! Jít domů, kolikrát člověk ani neví, kde to je, a přesto ho to tam táhne. Tak jde, nevědno kam ... "opilý sníh koktá v kaluži rozhřešení" ... tato část mne zasáhla ... použití rozhřešení jako by navodilo pocit nalezené cesty.
Silná výpovědní hodnota, nikde se neztrácí, nikde zbytečně nezastavuje, přirozeně plyne, až vyústí do něčeho hlubšího, pevnějšího, trvalejšího ...