...tak jsme se tím nějak prokousali :o)

po odstranění jednoho nelogického výrazů domů a zkrácení dlouhých veršů je to příjemná báseň,
byť je řečena více narovinu a nic navíc v sobě neskrývá, své čtenáře si najde,
myslel jsem že poslední část rozvrhneš poze do dvojverší, ale nechtěl jsem ti do toho více zasahovat, protože ses snažila konečné vyjádření zachovat po svém a myslím že jsi to neprovedla špatně,
přes všechno jsem objevil, co jsem prve neviděl
Spojte těla // tak aby se dotkla - zavání to dobrým úmyslem ale jak to vidím je to schizofrenie (i když by to ke dvou tělům jako k jednomu sedělo a zapadlo by to do celého motivu básně) dále ten part působí už uceleně, žádal si vysvětlení a srdcema kostmi se mu ho dostalo

celkově 2,3

Z mého laického pohledu je vyvedená. Nemusí být všude přemetaforováno. Trošku to skřípe v tom spojení, jak už uvedl Pavel - spojit/dotknout, ale líbí se mi závěr.
P.S.:Doufám, že jsi čerpala inspiraci u jiných, ne v osobním životě...

...Víš. tato dvě slova jsou tam naprosto úmyslně, čerpala jsem bohužel z vlastních zkušeností.

Pavel hodnotil formu, což je v pořádku, je redaktorem poezie a má to v náplni práce. Já si dovolím hodnotit obsah- i když slovo hodnotit zde nemá tu správnou "hodnotu". Žádné prokousávání jsem nepocítila, báseň vplynula hladce do mé mysli a zůstala tam. Není to vůbec příjemná báseň, milý Pavle. Je to smutné a syrové a vůbec nezáleží na tom,jak jsou odseknuty řádky. Je to život. Harr, u mě za 1.

Děkuji....máš pravdu...je syrová....těžko se vyjadřuje, když si člověk uvědomí lhostejnost citu.

pokud by mělo jít o takové básně (tématicky) zrušil bych poezii úplně, ale je to levnější než psychiatr. příjemnou jsem myslel z hlediska čtení potichu polohlasně i s recitací

Snad autorku neurazím, ale tato báseň je u mě někde na hranici dívčích vylévání srdríček skutečně hluboké poezie:) Poprvé se mi příliš nelíbila. Především "To nejde přežít bez úhony" mi přišlo dost fatalistické (připomělo mi to právě ty panenky, co si myslí, že se zhroutil svět s posledním polibkem). Od té doby jsem to ještě přečetl několikrát, a musím přiznat, že s více přečteními se mi to líbí víc. A právě to dotknout/spojit se mi líbí asi nejvíc.

Děkuji za reakci...ono to opravdu nemá nic společného se zhroucením světa, kdysi jsem už jednu báseň na toto téma napsala, byla spíše vyprávěnkou než básní, tahle má hodně zhuštěný obsah....tenkrát na té dovolené jsem pochopila, že tpopisovaný vztah se udržet nedá, ale odejít z něj se mi povedlo až mnohem později.

Já se omlouvám, ale mě ta báseň neoslovila. Hlavně první tři sloky mi přišly také osekané, snad neprožité, i když smaozřejmě to tak vůbec být nemusí. Jakoby ta básen nemluvila, ale "jen" konstatovala.

Díky za názor, vysvětlení viz výše.

:D Prohodila bych anotaci a název:D:D:D a hned by poskočila z dívčích středoškolských srdíček alespoň na ženská vysokoškolská, ale teď vážně. Hlavní předností je v podstatě jasná myšlenka, jde poznat, že je ze života. Také cítím upřímnost sdělení a v závěru odevzdání, v začátku dějovost, v konci filozofii života. Protějšek je nám berličkou, o kterou se opíráme, ale jakmile přijde na emoce, i kosti tlakem pukají. Není to báseň na pokoukání, ani zvukový požitek, ale je živá tím, cos do ní dala, protože málokdo nezná, co dokáže odcizení. Líbí se mi civilnost i citlivost, ale můj šálek čaje to není. Přesto, je dobře, že dokážeš i to, co tě trápí, podat s nadhledem a bez zášti. K formě nic nemám, je mi příjemná, málo slov, spousta obsahu, příjemný rytmus.

Děkuji Ti...dlouho jsem zvažovala anotaci a název , párkrát jsem je opravdu prohodila a četla, ale nakonec jsem to nechala tak, jak to je.

Milá Harr,
tvá báseň někoho osloví, někoho zase ne, je pravda, že je z ní vše vidět už na první pohled, o to je to však bolestnější a naléhavější. Myšlenka básně o rozpolcení něčeho dříve snad pevného sic psaná stále v jedné rovině pohledu na mě působí více než její provedení, v paměti mně utkvívá snad jen ona hořká pasáž beznaděje spojte/dotkla, celé je to pro mne však vyznání, kde na detailech až tak nezáleží, neboť zřejmě stejně jako mě i spoustu dalších lidí přinutí alespoň se ohlédnout zpátky i do vlastních životů a ptát se: netýkalo se toto také někdy i mě?

Davide,
počítám s tím, že někoho neosloví vůbec, protože se třeba do podobné situace nikdy nedostal...a já mu to jen přeji....budu ráda i za takovouto reakci, protože budu vědět, že něco přece jen "chytlo" a to je obrovská deviza.

Mě tedy báseň bohužel neoslovila.