Opět mistrně napsané drama ze života. Je to naprosto realistický pohled do manželství lidí, kteří si po mnoha letech spolu nedokážou sednout a o všem si promluvit. Zdá se jim to zbytečné. Skrývají své city a pocity, odsuzují se tak k přežití v přetvářce a lhostejnosti. Líbí se mi použitý jazyk, oceňuji dokonalou znalost psychiky jednajících postav.

I když v průběhu čtení jsem měl jisté pochybnosti o pravděpodobnosti, konec mi je všechny skvěle vysvětlil. A taky jsem se malou chvíli bál, že v tom nebude nic extra, žádné nadpřirozeno a že to bude jen obyčejné, dobře napsané drama. Naštěstí není:)

dobře napsané, jen se mi příliš nelíbilo, že jsem od začátku znal úmysly manžela, respektive až od té doby, co se ona zmínila o Alešovi, ale pak se to začlo rozvíjet a tato drobnost mi nepřišla tak důležitá, dále rozhovor po nehodě je těžko uvěřitelný a je klidný, po takové nehodě by se více zmatkovalo a neřešilo se sáhodlouze co a jak a kde
ale celkově mohu říct, že se toto drama líbilo.

Ten rozhovor je klidný a je vedený pouze a čistě v chlapské rovině. Žena by takhle nikdy nereagovala. Je to schválně a pouze proto, že se odehrává pouze v hlavě hlavního hrdiny. Je způsoben šokem - postraumatickým, i tím z toho co způsobil, oč se pokusil a nač neměl rozhodně nárok. Navíc i po tom zoufalém činu je láska k manželce prvotní pocit. I zbabělost, samozřejmě. Takže to všechno nahrává jeho přesvědčení, že manželka žije a že jim pomohla dostat se ven. Proto je ten rozhovor absurdní a nerealistický. Je to jedna osoba která mluví sama ze sebou ve snaze najít sama sebe. Ale děkuji moc za komentář.