nemám co bych vytknul, zhltnul jsem jedním dechem, každý oddíl jiný, je to pestré, věty mají spád, uvítal jsem četnost rozhovorů, z ženy je cítit opravdová láska - byť pokažená "vraždou" v objektivním slova smyslu, u mě vrahem není, i kdyřž se mi nechce věřit, že to Henry rakovinu z jejího pláče nevytušil. celkově hodnotím kladně

Milý Zbyňku, Tvá povídka je skutečně čtivá a onen náedch erotiky velice dobře zakomponovaný. Téma (pomoci zemřít milovanému člověku)sice není až tak originální, ale to nevadí. Co mi vadí doopravdy, je přesvědčení hlavní hrdinky ( a možná i Tvoje?),že smrt udušením je poetická (citováno z povídky) a důstojná.Promiň, ale to je naprostý nesmysl.Smrt může být svým způsobem důstojná jen tehdy,pokud člověk zemře náhle.Ale poetická (aspoň podle mého názoru) není nikdy. Pravdivost medicínských faktů,které používáš v povídce, hodnotit nemohu, neboť nejsem onkolog ( a bohudíky ani onkologický pacient),přesto myslím, že jich je tam poměrně moc na to, že jde spíš o komorní drama dvou lidí než o přednášku pro nezasvěcené. Maličko mi uniká pointa celé věci - Julietino přiznání jen čtenáři "doobjasňuje" ,co začal tušit, ale na pointu je to trochu málo.
Naprosto nepochybuji o tom, že Juliet Henryho hluboce milovala, jen si kladu otázku, zda by něco podobného dokázala udělat milovanému muži jen na základě vyjádření jednoho doktora a ještě k tomu obvoďáka.

Á, díky za komentář. Hrdinka si ve skutečnosti nemyslí, že ta smrt, kterou připravila manželovi, je důstojná, udělala to jen proto, že nechtěla, aby se manžel trápil další půlrok s leukémií, které se navíc strašně bojí. Co si ale myslí je to, že otrava zlatem je poetická smrt, kterou by sám preferoval před dlouhým umíráním v nemocnici.
Jestli by to skutečně udělala je další otázka, ale testy na leukémii jsou celkem dost průkazné (i když tady je to všechno hodně zjednodušené), a i tomu obvoďakovi by mohla věřit. Pointou mělo být právě to, že svého muže miluje tak moc, že ho dokáže i zabít, když si myslí, že je to pro něj lepší, než dlouhý a bolestivý život. Není to nic nového pod sluncem, ale já na takovéto téma ještě nikdy nic nenapsal a cítil jsem tu potřebu:)

Jasně, naprosto Tě chápu.Taky mám občas potřebu napsat něco na podobně závažné téma.Jen chci říct, že hrdinčin záměr se nabídl ( aspoň tedy mně)už přímo v textu. Pointou( byť poněkud krutou) by pro mě byl telefonát dr. Brunnera Juliet, že výsledky těch testů patřily někomu jinému... nebo Julietino zjištění, že navzdory lékařské prognóze přece jen otěhotněla,třeba z onoho posledního milování( i když to by byl asi moc laciný efekt).Prostě cokoliv, co by tuto vraždu z milosti nějak završilo.
Doufám, že jsem tě svými připomínkami moc neotrávila a těším se na další Tvé dílko. Měj se.

máš pravdu v tomto by se to dalo završit, ale to už by mi přišlo hodně morální a lacinější, takto otevřené je to fajn (tedy pro mě)
zbyněk na tebe reagoval - že mu chtěla pomoci od dlouhého života v bolestech - v tomto se zbynkem nesouhlasím, v textu zminoval rok s chemoterapií a to mi moc jako dlouhý život nepřijde, takže toto bych jako omluvu nezminoval
na druhou stranu k "obraně" zbynka (vím že obrana není třeba) u našeho obvodáka zbyněk vysvětlil dle mě dostatečně, že je to člověk znalejší než běžný obvoďák, ale zase by neškodilo konkrétněji popsat, jako postava mi přišel důležitý - třeba že byl dříve na onkologii ale musel kvůli zdravotním problémům své ženy odejít na klidnější a časově méně náročné povolání obyčejného obvodáka - protože jak vidíš Branwen to přišlo nesmyslné řídit se radami obvodního lékaře a já se jí ani nedivím, takových nejasností by mohlo být víc, záleží na tom jak si to kdo přebere

Jestli má povídka nějaké nedostatky, tak ty rozhodně neruší. Je uvěřitelná.
Zato mám komentář ke komentáři.
I tři čtvrtě roku v bolestech a v ježdění na vyšetření, terapie, ozařování a po nemocnicích vůbec, je strašlivě až nelidsky dlouhá doba. Věř mi, Pavle, byl jsem u toho a nemohl jsem nic dělat.
Pro naději byla stejná doba naproti tomu zoufale krátká, čas čekání na zázrak, že něco zabere, že se objeví něco nového, co to zastaví, až do posledních minut, utekl zase příliš rychle.
To jen na upřesnění, jak krátká a současně dlouhá může být stejná doba.

každému patří pět minut jinak dlouho, rozumím ti Jardo a omlouvám se, bral jsem to ze sobeckého pohledu naštěstí téměř zdravého člověka

To není nic, zač by bylo třeba se omlouvat: napsal jsem to spíše jen jako doplnění korespondující s otevřeným koncem povídky. Tam Zdeněk vystihl situaci přesně.

Psychologické drama s erotickým nádechem - dobrá myšlenka, snaživě vyjádřená, téma, které se rádo čte...pokud bych měla hodnotit, naprosto souhlasím s Branweniným vyjádřením, lépe bych to určitě nepopsala. Tím samozřejmě nechci říci, že není dílko nadprůměrné. Jen mi prostě chybí ta "corona".

Taktéž děkuji za komentář. Poprvé jsem to s tou pointou špatně pochopil, myslel jsem, že Branwen naráží na něco jiného. Pravda, že ten příběh se vyvíjí poměrně pomalu a jistě, že čtenář dopředu tuší, co se stane, a to se pak skutečně stane, takže tam není ten prvek překvapení. Nad poslední scénou jsem si lámal hlavu, jak ji udělat zajímavější, ale přitom nechat ten psychologický konflikt jako hlavní téma, ale bohužel jsem už na nic nepřišel. Takže ještě jednou vám všem děkuji za pěkné odezvy.