co má paměť sahá, tebe komentuji zde na Postřehu poprvé, o to více jsem rád

zprvu jsem byl velmi na pochybách z této básně - způsobilo to přílišné pro mě až naivní rozvíjení slov - sněhobílé střípky a ještě k tomu jsou jich tisíce - několikrát jsem zde zmiňoval, že jsou i jiná čísla, než ta která nám denně tlučou do očí, ale od verše tají v němých ústech jsem v básni našel nápad spočívající právě v tom návratu Ukřižovaného Kaina|(jenž je jakýmsi následkem) ne že by to bylo utvořeno jen na oko, ale je to pevně ukotveno v kontextu, protože zároveň s tím se opakují další motivy, které se posouvají dál a nezůstávají pouhým opakováním,

rytmus básně je celistvý, kromě toho předlouhého verše, který jej kazí.
těším se na další části pokud je zde hodláš publikovat.

1,7

Ahoj, děkuji za tvůj historicky první komentář k mému článku. Ve všech deseti částech se opakují motivy z Andersenovi peotiky, to jsem možná měl napsat do anotace, že? A zároveň se všude opakuje postva onoho Ukřižovaného Kaina. Co se týče toho tísíce sněhobílých střípků zlého zrcadla, tak právě tady se jedná o motiv s Andersenovi Sněhové královny. Ale jinak je tvůj postřeh přesný, souhlasím, že jsou i jiné číselné hodnoty použitelné v poezii.
Samozřejmě, že bych chtěl postupně publikovat na postřehu celého Ukřižovaného kaina, ještě jednou děkuji za reakci.K.

myslím, že je více v pořádku to, že to v té anotaci nemáš, ochudil bych se tak o své vlastní prožitky z básně, Ukřižovaný Kain by pro mě nebyl Kainem který krutě platí za svou vinu ale byl by jen tím pohádkovým zmrzlým Kaiem, se kterém jsou spojeny sněhobílé střípky zrcadla, říkal jsem si, z čeho je mi to povědomé
"jen pár plůdků jeřabin" byl pro mě též dobrým motivem a obratem, který báseň oživil něčím jiným právě v momentu, kdy to začala potřebovat a měl jsem pocit, že už b ní nic nového nenajdu.

Ne ne ne! Kain nemá s Kajem nic společného. Na Kaje teda taky ještě dojde, ale tohle je jiná linie...

podoba slova tam je ... a když se na něj dostane nebudeme předbíhat :o)

Ty "tisíce sněhobílých střípků zlého zrcadla" mi ze začátku taky moc nesedly. Ale to je tak jediné, co bych vytkla. Dobrá báseň.

Na mě je to "mluvka". Nic proti, ale pokud to není echt gut, zrovna mi to na jazyk nejde ... Vidím dost zajímavý moment v jeřabinách jako symbolu krve a křídlech strakapouda (snad posla zpráv, kdo ví) Samotný motiv ukřižovaného Kaina mě zaujal, ale roztrhané peřiny a nebeští sarafínové a sněhobílí ďáblíci a střípky zlého zrcadla + retrospektiva v závěru mi představu mělní do naducaných mráčků na zdech kostelů a andělíčků se zlatými křidélky. Dlouhý verš by se dal upravit do stravitelných mezí, ale upřímně tebou zmiňovaný andersenovský motiv mě spíš odrazuje než láká. Jen prostý subjektivní dojem, ale "vykrádání" (to neber nijak hanlivě, spíš s nadsázkou) cizích pokladnic pro líbivost tématu je na jednu věc, objevovat, koukat jinak než ostatní, tam vede cesta. Ale je fakt, že zrovna já nemám co kázat vodu a pít víno, vzhledem k tomu, že v počátcích mi totéž bylo inspirací hodnou "básně." V tvém dílku cítím neskutečnou snahu o jemnost, vznešenost, kabát hodný myšlenky a přitom na mě funí jen naivita a nekritičnost. Vůbec necítím lidskost a zemitost života, pokud se jedná o onoho bratrovraha Kaina. Ale co, stejně tomu nerozumím a jen plácám z únavy.

Kudy se dá proniknout do jiného světa, do světa temnot¨,
zvanékm peklo? Těch bran je mnoho a nejznámější branou
je zrcadlo, které vytvořily dávní mágové. A to zrcadlo se
jednou rozbilo na střepy, které ubližují jako zlo samo.
Proto si myslím, že ty střepy zrcadla tam autor vložil.
Nejspíš se inspiroval Carpenterovým ménězdařilým filmem:
Vládce temnot, v němž nejpůsobivější scéna byla právě
se zrcadlem, branou do pekla.