Teda, střední část se mi líbí moc, ale ten závěr... Tříská mi zvenku o spánek a nechce zapadnout. Takové moc okaté je to, nebo jak to mám říct...

Jejda, díky, milá psích-ouško, já nad tím přemítal, jak to asi napsat, a najednou to tady vidím zformulované a to velmi poeticky, s "třískáním" ... Takže asi souhlas, že chápu záměr autora, ale výsledný dojem je víc než rozpačitý.

Už jsem chtěla reagovat dříve, ale nedostala jsem se k tomu...v podstatě doplním své předkomentátory...začátek mne navnadil, střední část umocnila zájem, ale závěr se dostavil nějak moc brzy.....dědovi by se dílko určitě líbilo a je z něj jasné, že byl milován i obdivován, je tam úcta i touha ho tu mít, ale není to dotažené - škoda.

To je paráda. Na první pohled se to zdá až srandovní a jednoduché, jenže ve skutečnosti má ta Karosa plně načepovanou nádrž... Ještě dvě sloky té přímé řeči by se jistě hodily. Trochu více rozvést vzpomínkovou jízdu...

Osobně laděná báseň, naštěstí se autor vyvaroval nasládlého sentimentu. Čtenář chápe, že autor vzpomíná na dětství, tudíž je poslední věta trochu nadbytečná. JInak velice dobré.