opět jsem přečetl se zájmem a pak ještě jednou celý komplet a musím říct, že už se těším, až to bude celé, pak určitě napíšu zevrubnější komentař

a někdo se zaradoval nad tou bolestí z nevkusu a rádoby čistoty či neposkvrněnosti a nikdo si nic neuvědomuje - to není charakteristika kvality ale můj pocit z básně, to co mi vyvolala, to co mi dala, rozhodně tyto myšlenky nejsou jednoduché, ale spletité a všechyn se prolínají a dokáží se spojovat, stejně jako verše v básni.

ta repetice, ta repetice - říkám ano, nevím čím to ale v těchto případech nemohu jinak než mlčet, protože jak nastíníš a pak v závěru rozvineš co chceš předchozím říci, je pro mě zajímavé a obzvláště čtivé,

Ani šlechtična nezívne
*
*
*
za všeobecného veselí dobrý předěl všeho, před návratem a vysvětlením

rytmicky jsem se mohl spolehnout že to bude vyvážené, zvukomalba - decentné přítomná

leč každou básní z tohoto cyklu směřuješ k určitému cíly postupně, z každé další vychází něo jiného, jiné obrazy, jiný čas (ten je zachován lieárně)
těším se na další
1,2

Pavle, tvůj pocit z článku mi udělal radost. Podařilo se přenést skrz verše to, co jsem chtěl vyjádřit, a to je vždy příjemné. K formě bych chtěl jen upozornit na jednu věc, ono trojnásobné nezívne, nezpívne, nesípne mělo vyvolat jakýsi šestinásobný zápor, na počátku i konci slov. Ale to jen tak. Díky oběma za komentář.

já to spíše vnímal jako trojici o které se všude v knihiháh hovoří (myslím náboženské) neslo se to celou básní a bylo to jasně viditelné raději jsem nějak zdůraznil to co nebylo tolik viditelné

Mně to připomíná krapet litanii, filozofický text vyvolávající
různé představy z dob minulých, místo, jako bych byl
vtažen do historie, pouštního místa PEKLA, RÁJE.