Kde nic tu nic, tak začnu:)
Líbí se mi to. Začátek mě sice 2x nepřesvědčil nějakým něčím "ergh!", to dělá ten oharek cigaret, ale zejména to s těmi parůžky je velmi milé, hezké, krásně to zní, líbí, líbí.

druhý verš jako obraz pohasínání funguje a to i v návaznosti na verše ostatní, miniatura je pro mě takovým zdviženým prstem nad něčím přehlíženým a je jedno jestli je to obecně, nebo tím myslíš konkrétní situaci, ta báseň to v sobě má,

jednou zde Epona publikovala báseň, ve které užila něc podobného jako ty ve třetím verši, alespoň je vidět, že bez vlivu okolí, lze vytvořit podobnosti a šance na úplnou originalitu skomírá, ale jsem rád, že se o ni pokoušíš.

jen tak dál, 1,2 - za velké množství spojek "a" to nepůsobí příliš dobře

Podobnost vidím snad jen v té absurditě, ale jinak je tahle báseň naprosto z jiného soudku, než má miniatura. Cígo klasika, ale možná by stálo za úvahu úderněji ... Třeba ... Už nebylo, co říct Mrtvola srnce Je jich málo, a tak se střílí .... Každopádně poslední verš parádní .... Myšlenkově parádní a vůbec, táta se dal mezi myslivce, přesto jablko spadlo daleko od stromu, a tak mi nezbývá, než s tebou souhlasit.

no , měl jsem na mysli tu dvojznačnost, význam je v kontextu jasně jiný :)

Poslední verš básni hodně přidává...:) líbí se mi hlavně myšlenka...nemám ráda zbytečné zabíjení...
i když z myslivecké rodiny pocházím...vím, že to není jen o "mase" a o trofejích...ale je to taky spousta práce a času, ať už v lese nebo na různých brigádách...nebo i v domácích odchovech...:)*