na chuť jsem této básni přišel až po několikerém přečtení, protože dalo zabrat ucelit si náměty a jejich rozvíjení, které se postupně dostalo do krve,...

je to báseň plná reálií, to samé jsem sledoval z oken vlaku při cestě z hradce, jen s jiným příběhem, snad

melodie básně je příjemná, jen snad pro autentičnost jsi mohla volit více ostrých hlásek,

zprvu jsem měl pocit, že jsi tu báseň psala horkou jehlou a je plná jen obyčejných vjemů, ale postupem jsem sledoval hladkost veršů a žádné slovo navíc
4. sloku vystavěla na protipólu ku jmelí, postavila jsi ho do kladné pozice, nechal bych jej spíše takové jaké je už jen kvůli tomu, že se jedná o poezii s mnoha reáliemi

děkuju ti, zvlášť za čas, který jsi textu dal. doufám, že si k němu čtenáři cestu najdou, protože není napsán horkou jehlou, dala jsem si s ním docela práci, jen jsem chtěla, aby působil přirozeně, tudíž možná působí nepromyšleně?
jen nevím,. proč myslíš, že jmelí vnímám pozitivně, nenacházím v textu nic, co by to naznačovalo, ale je to tak. byli jsme unešeni, tolik jmelí ve středních čechách nikde není. tolik jmelí jsem nikdy neviděla. díky za komentář. b

Hrabivé prsty
zimních borovic
obsypaných jmelím,

ty hrabivé prsty působí jakoby ve významu samy schraňovaly a kradly to jmelí a jmelí nebylo cizopasnou rostlinou...
tedy takle jsem to vnímal já

aha, to je zajímavé. já myslela tu hrabivost, s jakou se borovice natahovaly po vlaku.

čtenář se chytá na ten nejbližší verš, který mu logicky inklinuje