Nikdy jsem se nezamýšlela nad mluvícím papouškem současným, natož středověkým. Je to sice celkem zajímavé , pro znalce asi i závažné téma, ale já se přiznám bez mučení, papoušky mluvící jsem vždy brala jako tvory "cirkusové" a uznávala jsem ( i dále uznávám) nepředstavitelnou trpělivost lidí, co je učili "mluvit."
Dokonce si pamatuji vyprávění varietního umělce Josefa Adamce, jak učil papouška slova: "Pepa Josef Adamec " - to qby sebe i jeho papoušek uměl uvádět. Učil jej to několik měsíců a pořád nic. Vždycky když končil své "učení" a z papouška nic nevypadlo, tak odcházeje od klece pro sebe vždy konstatoval:"To je ale blbec" a téměř házel flintu do žita. Ve svém varietním čísle tedy nadále uváděl ty papoušky, co již znali "mluvu" a tohoto výše uvedeného bral jen na ukázku se slovy:"Je v zácviku".
Jaké bylo jeho překvapení, když jej jednou opět ukazoval a papoušek poprvé promluvil - celou větou:" Pepa Josef Adamec, to je ale blbec".
Prosím neber tuto mou reakci jako znevážení Tvé práce, vyjádří se k ní i ostatní. Popsal jsi vše velmi podrobně a prostudoval u toho spoustu materiálů. Určitě by zamyšlení nad tímto"problémem" vydalo na celou dizertační práci.
Je vidět, že se dokážeš pohybovat v různých oblastech a to velmi oceňuji.

Ano, jakákoliv zmínka o mluvícím papouškovi vyvolá u nás "poněkud starších" vzpomínky na Lórinku ("Lórrra, pozorrr!") a Žaka. Jejich vystoupení jsem viděl i naživo, nejen přes média ... Jen bych upozornil, že Žako svého pána jmenoval "Jóóósef Pepa Adamec" + onen slavný dovětek. :-)

No Jakube, jak Tě znám, asi mme usadíš trefnou odpovědí, když se ironicky zeptám: "On psal Aristoteles anglicky?" Tvůj obrat "cituji" k tomuto pomyšlení svádí. Jistě v pramenech pod článkem je možno se dočíst, že čerpáš z anglického překladu jeho díla, ale myslím si, že v českém článku je citace anglického překladu zbytečná a význam by měla pouze citace skutečného původního textu a poté převod do češtiny. I když se dá namítnout, že stejně žádný antický text není autorsky původní, protože vše je známé jen z pozdějších přepisů ...

Tak či tak, i hodněkrát přepsané, se nám alespoň zachovaly přepisy ve skoro původním starořeckém textu. Ale tady šlo o to, že citace musí být doslovné a to doslovné vůči vydání a ne vůči původnímu textu - čili, když jsem to "vygooglil" v angličtině, musel jsem to ocitovat v angličtině. A pak, anglický text jsem tady nechal i proto, protože si nejsem svým volným překladem úplně jistý a tak může mít čtenář lepší přehled, co tam vskutku stojí. Peri psychein a Peri hermeneias jsou celkem známé spisy i v češtině, ale neměl jsem je zrovna po ruce.

Tak vida - toto o citacích, pokud jsou uvedeny prameny, jsem nevěděl a nějak mne to ani nenapadlo ... Že sis to potom přeložil sám, to mi jako důvod uvedení vyčteného textu v původním znění celkem došlo. Přeji pěkné dny a další zajímavé náměty k bádání.