aja ja ja jaj... vydal nenapsal komentář :(
nápad dobrý Kubo, pojetí světského a naprosto lidského kontra církev, to nikdy něšlo dohromady, jen ta literatura je vyjímkou
přemýšlel jsem o malé úpravě druhého verše, polemizoval jsem nad tím, jak by se změnil ráz, kdybys hned první přídavné jméno zaměnil za příslovce Náhle, upozorníš tam čtenáře hned na začátku verše, že přichází změna motivů
jsem rád, že jsi držel formu střídání, zprvu mě to sice lákalo si vyselektovat "božské" a "světské" obrazy zvlášť, jestli jsi náhodou nespojil dvě různé básně, ale nakonec nebyl důvod v tom pokračovat...
libuješ si v bilingválnosti textů... kdo ví, třeba se dostaneme i k franštině, kterou mám v básních velmi rád, ale na druhou stranu si říkám, že to bude jen tvým obdobím, cestami, nebo jinou inspirací, protože pořád se to také číst nedá a rozhodně bych na tom nestavěl celou kolekci textů

díky

Po Vincentovi trochu jiná káva, ale taky zajímavá, trochu jsem měla potíže s recitací, ale chyba nebyla na Tvé straně dvorce , ale na mé - dneska už je to v pořádku a nemohu říci, že by se mi báseň nelíbila. Je jiná...to je, ale jinal velmi lidská.

Ahoj, děkuju za reakce.
Ta báseň je založená na kontrastu fyzického, až trochu animálně fyzického a duchovního, které je zastoupeno tou latinou. Máš pravdu, Pavle. Verše sice vznikly, ani nevím kde, ale vycítěny jsou na cestách, konkrétně na při návštěvě Říma a Vatikánu. Hrátky s bilanguálností se mi nabízely samy v sérii o Vincentovi, díky jeho jazykové vybavenosti a díky tomu, že žil na různých místech Evropy.
Tady je to trochu něco jiného, ony dvě polohy básně se podle mne střetávají v závěrečném in nomine amore sancti, což je taková slovní hříčka - na místo spiritus sancti, amore.
Možná nějaký daleko lepší latiník, než jsem já, by mi to měl přepsat :)
Čauk.