Vítám Tě na Postřehu, pár věcí Tvých jsem četla - i tuto (Invisible ...že?), vím, že mě zaujala někdy na začátku října, pokud se nemýlím....hezká, i když popisuje dobu osamělého stárnutí a ta někdy moc veselá není. Líbí se mi pár obratů: " Rostlo jen zdání vždy o krok nazad." nebo "nad lesklé plochy seker slov..."
Myslím, že toto je velmi dobrý začátek - tady...

Ano, invisible... to jsem já - díky za přivítání.
Psala jsem ji s myšlenkou na určitou osobu... myslím, žes ji pochopila přesně.

přišlo mi, že báseň je čistě napsaná, s vhledem do cizích myšlenek a cítění, se smyslem pro poetický moment. Cítila jsem v tom spoustu obrzaotvornosti a smyslu pro lisdký pořádek v životě. Upřímně není to můj styl, ale zdá se mi, že báseň má mnohé co říct a že je upřímná. Zaujala mě i formou.

Děkuju. Od dob, kdy vznikla jsem, myslím, napsala i lepší. Přesto má pro mne zásadní význam... z mnoha důvdoů.
Díky za koment.

Já normálně váhám, jestli to není sci-fi ze supermarketu. Taková koláž bláznivé nakupující ujíždějící na mražených kuřatech. Budí to ve mně zajímavé asociace. Díky za účast v projektu Postřeh, nová autorko :-).

Ze svého subjektivního pohledu jsem trochu přepapaná marmeládkou skrytou mezi obrazným cukrovím (jo, Vánoce lezou i mně na mozek). Jednoduše moc se ta báseň tváří a ksichtí, místo aby mi to do ksichtu přímo vmetla. Ale záleží jak kdo to rád:). Druhá věc je, že mi přijde tím pádem trošku fragmentární - slajd, další slajd blik a dlaší slajd, koukám na to jak to na mě bliká, ale bliká to moc pomalu, abych si to pospojovala do souvislého pohybu. Mno, nicméně na druhou stranu obdivuju jazykové způsoby, zvláště ve chvílích kdy mají takovej lehavej zvuk, asi jako tady: "nad lesklé plochy seker slov".

za mě opožděně ale i tak zde vítej Aničko,
na mě básen působí dvojznačně, nemůžu říct že mě ohromila ani mě neodradila, je to tím že tam dokážeš vyplodit něco tak umělého jako je černobílé prázdno - zdá se mi že to plní jen tu funkci aby jsi to prázdno skryla, kdybys to přeci prožívala a chtěla aby ti čtenář uvěřil tak v tomto momentu budeš slovy šetřit a ne je rozhazovat po hrstech
ale pak jsou tu takové momenty kdy mi srdce jásá radostí, nad tvou zručností, to jsou právě ta místa kde ti veřím vše.... "dunělo odchody" (pochybuji že jsi se zde upsala a mělo tam být duněly) tady nevím co dunělo a to je dobře, hned začátek mě nutí číst dál a nutí tak, že chci.... přímá řeč v kurzívě - je jasná a čistá, vím co sděluješ, než se opšt vrhneš do svého světa.... "výheň vnitřností" to nejsou jen střeva, žaludek a játra, ale všechny horké pocity, které jsi do básně vlila, láska, víra, vášen - toto je část básně ze které si odnáším