sedím tu a přemýšlím nad tím, kdy se konečně vyspat. básnička cinká na svým konečcích plných něžností, s jemnou Sněhurkou, s prací sysifovskýách sněhových koulí, s cestou, která časem roztaje do jara.
je to neustále obraz za obrazem, krásná a osvěžující miniatura v básni, jako drobné kvítky na větvičce

Moc Tí děkuji za hodnocení. Vím, že tahle básnička není zrovna jednoduchá na pochopení. Každý z nás někdy trošku "zabloudí" na cestě žiivotem a putování za jarem se také bez bludného kamene neobešlo - dotklo se i stříbrného plátna - to staré promítací bylo vždycky sněhově bílé a nejčastěji se na něm objevovala legenda - věčný tulák Charlie.