Přečetla jsem raději několikrát, protože mnoho věcí, které zmiňuješ, jsou pro mne neznámé. Co se námětu týče, nevím do jakého žánru jej zařadit, psychologické drama či česká komedie, kde není nic k smíchu. Prosím pochop, nesměji se ani Tobě ani Tvému dílu. Jelikož jsi člověk mnoha talentů, dovedu si představit, že bys byl schopen film natočit, sehnat herce, co jsou ochotni hrát zadara a ještě za film převzít hlavní cenu na nějakém festivalu. Technickým parametrům nerozumím, tak to beru jak to stojí a leží. Jsem schopna si představit, co by běželo na plátně a v jakých "barvách", ale trhák by to nebyl. V televizi by to běželo na dvojce ve filmovém klubu pro ty diváky, kteří ho dokáží ocenit. A já bych si u toho říkala s hrdostí:" To natočil můj kamarád, muzikant, skladatel, literát, technik a taky můj nadřízený v Postřehu. Strašně moc mu držím palce, protože on je ten, co to dotáhne ještě dál."

Také se mnou cvičí smíšené pocity: o technickém provedení i grafickém vyjáření místa i času máš už teď docela dobrou představu, dějová linka tak, jak jsem ji z textu vyčetl, je jasná, zbývá maličkost - natočit to tak, aby vyprávění rozuměl i divák, který předem scénář nečetl.
Na druhou stranu: do čeho Ty se pustíš, to Ti kvete pod rukama. Přesto se obávám, že to bude film "jen tak, pro potěšení filmových fandů" (ostatně Renča to napsala jen jinými slovy) a nejen komerční úspěch, ale i prostá návratnost vložených prostředků za sebou vlečou velký otazník.
Tím Tě samozřejmě nechci nabádat k natočení něčeho jiného, vždyť divácky úspěšného šmejdu o ničem, zato s masivní reklamou, denně běží v televizi dost a programů přibývá.
Proto bych ti doporučil nespěchat a nechat to ještě chvíli uzrát, než se do toho pustíš naostro.

Ahoj Jardo,
potřeboval jsem napsat hrubý námět. Alespoň trochu si sesumírovat, o čem by to mohlo být.

Tím barevným zpracováním si ještě nejsem moc jistý - jestli raději neudělat minulost černobíle, to by asi divák pochopil lépe. Jenže ČB film je daleko náročnější na svícení, z hlediska natáčení je jednodušší barevný negativ.

Tři dějové linky - přítomnost, minulost a představy při hraní. To je pořádný oříšek, hlavně v plynulosti přechodů mezi linkami. Původně byla jen přítomnost a minulost, ale pak jsem přemýšlel nad tím, že bych mohl udělat pro film i hudbu takového druhu, že vtáhne do vlastních pocitů... (slangově pocitová hudba).

Přítomnost bude nenáročná roadmovie alá Sofia Coppola. Musí se využít maximálně vlastních zdrojů, takže budou jezdit Barkasem (který zároveň převáží miništáb :-).

Původní plán natáčení v zahraničí jsem asi opustil, to by bylo moc náročné. Hlavní linka se dá udělat i v Česku a nebude to hold zahraniční zpravodaj, ale kulurní reportér v terénu.

Co se týče zálib hlavní postavy, bude je mít stejné jako já, abych měl o čem psát a bylo to pro diváka zajímavé. Pokud to nebudou zájmy přímo jeho, tak se promítnou do jiných postav.

Příběh z minulosti začne tím, jak se poznal se svou partnerkou - v kině. Komediální prvky se dají uplatnit velmi jednoduše. Zatímco v kině se začíná možná nový vztah, v promítací kabině se vše bortí pod rukama sprostému opilému promítači. Po tom, co vyjdou ven z kina, bude scénář podle povídky Škoda 14T, upraven tak, aby to dávalo smysl s filmem, ale větší část dialogů bude zachována.

Komediální prvky se dají uplatnit i v přítomnosti. Ne náhodou je tam soutěž orchestrů. Opět prostor pro zparodování, kdy bude reportér sledovat jeden den v životě orchestru před soutěží... (zachycena přátelskost, přehnaná sebedůvěra a hecování, přehnané dobývání alkoholického kopce, vedoucí orchestru, který neví, kde vůbec jednotliví členové jeho orchestru jsou a nedomluvil ještě žádnou společnou zkoušku).

Moc zajímavé. Držim palce.
A hlásim se jako neherec. :)J.