Včera byl zvláštní den. Uběhaný, radostný a zárověň smutný....,ale jeho připomínka mi bude do léta viset ve skříni.
Pršelo,
když mě sklíčka z Pakistánu
tetovala do hrudi
vůní sekáčové krásy.
Pršelo,
když si údiv sšíval plíce
nití z černé tasemnice
a dýchat se mu zachtělo.
Pršelo
a světla kamsi utíkala
pata špička
pata špička
přes betonové pásy.
A já svým kašlem naříkala,
protože v mracích už je cítit zima.