Významný francouzský filozof přelomu 19. a 20. století. Nositel Nobelovy ceny za literaturu.

* 18. 10. 1859; Paříž

+ 4. 1. 1941; Paříž

Henri Bergson se narodil 18. října roku 1859 v Paříži jako druhorozený syn francouzského židovského hudebníka a Angličanky. Od dětství vynikal jako skvělý student, obzvláště vynikal v matematice. V letech 1877 - 1881 studoval na École normale supérieure, kde také přednášel od roku 1898 a od roku 1900 začal přednášet na Collège de France.

Bergsonovo působení na univerzitě bylo velmi populární a lákalo nejen studenty, ale i širokou veřejnost. V mládí se zabýval anglickými filozofy - Millem, Darwinem a Spenserem, ale touha po vlastním poznání ho vedla k vytvoření osobních filozofických otázek, ve kterých se odpoutal od realismu a nahradil jej intuicí - tímto filozofickým směrem se snažil objasnit podstatu poznání světa a lidské existence. Henri Bergson ve svých filozofických a esejistických dílech osvědčil originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. V pozoruhodné knize Smích zasáhl do teorie literatury a zaměřil se na komedii ve vztahu k estetice a k filozofii umění. Umění se mu na základě jeho teorie intuice jeví jako proces vzpomínání a snění, nikoliv jako napodobování a poznávání světa a přírody. Od roku 1914 byl členem Francouzské akademie. Od roku 1921 přestal pracovat na univerzitách, protože se chtěl věnovat psaní a mezi lety 1921 a 1926 působil ve Společnosti národů. V roce 1927 byla Henrimu Bergsonovi udělena Nobelova cena za literaturu za: „...jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány" citace z odůvodnění Švédské akademie. Na počátku 2. světové války stále trvala Bergsonova popularita, ale když odmítl Vichistickou vládu, dostal se na seznam nežádoucích židů ve Francii. Henri Bergson položil svými filozofickými eseji základ novému uměleckému směru - existencionalismu.

Mnoho let svého života trpěl Bergson artritidou. Zemřel 4. ledna 1941 na zánět průdušek.

Dílo Henriho Bergsona

• Pojednání o bezprostředních danostech vědomí (1889, Essai sur les données immédiates de conscince) disertační práce, česky jako Čas a svoboda
• Duše a tělo (1896, Matiére et mémoire)
• Smích (1900, Le Rire) česky také jako Komika charakteru
• Úvod do metafyziky (1903, Introduction á la métaphysique)
• Vývoj tvořivý (1907, Évolution créatice)
• Duchovní energie (1919, Énergie spirituelle)
• Úvahy o čase, prostoru a životě (1920, Réflexions sur le temps, l'espace et la vie)
• Trvání a současnost (1922, Durée et simultanéité)
• Filozofická intuice (1927, L'intuition philosophique)
• Dvojí pramen mravnosti a náboženství (1932, Les deux sources de la morale et de la religion)
• Myšlení a pohyb (1934, La Pensée et le Mouvement)

Česká vydání

• Komika charakteru - Pelcl, Praha 1916, přeložil J. Bartoš
• Vývoj tvořivý - Jan Laichter, Praha 1919, přeložil Ferdinand Pelikán
• Duše a tělo - Alois Hynek, Praha 1927, přeložil Josef Helm, znovu Votobia, Olomouc 1995
• Dvojí pramen mravnosti a náboženství - Jan Laichter, Praha 1933, přeložil Václav Černý
• Henri Bergson - Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, napsal, ukázky z Bersonova díla vybral a přeložil Milíč Čapek
• Čas a svoboda - Samcovo knihkupectví, Praha 1947, přeložil Boris Jakovenko, znovu Filosofia, Praha 1994
• Smích - Naše vojsko, Praha 1993, přeložili Eva Majorová a Ladislav Major
• Duchovní energie - Vyšehrad, Praha 2002, přeložila Marie Novotná
• Myšlení a pohyb - Mladá fronta, Praha 2003, přeložil Jakub Čapek
• Hmota a paměť - Oikoymenh, Praha 2003, přeložil Alan Beguivin
• Dva zdroje morálky a náboženství - Vyšehrad, Praha 2007, přeložil Josef Hrdlička

Myšlenky Henriho Bergsona

"Ve skutečnosti umění spisovatele spočívá v tom, abychom zapomněli, že užívá slov. "

„Nemusíme znát podstatu obou prvků naši existence, tedy těla a duše, abychom mohli vystihnout jejich vztah. Také nevíme, kdo a jaký je Bůh, ale známe jeho slovo, víme, jak se k nám má a jak se máme my k němu. Taktéž vidím odlišnosti mezi sebou a jinými, ač nevím, v čem tkví."

„Mozek je orgánem pantomimy. Jeho úkolem je znázorňovat život ducha i vnější situace. Mozek a jeho procesy se má k celku vědomého života tak, jako pohyby kapelníkovy taktovky k symfonii."

* V následujícím díle ze série držitelů Vám představíme nositelku Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1928 - norskou spisovatelku Sigrid Undsetovou. *