Španělský lyrický básník
avantgardista, nositel Nobelovy ceny za rok 1956
Narozen: 23. prosince 1881 - Mogueru v
Andalusii, Španělsko
Zemřel: 29. května 1958 - San Juan, Portorico
Juan Ramón Jimenéz se narodil 23. 12. 1881 v rodině Victora
Jimenéze, váženého bankéře, v Mogueru,
které se stalo pro svou přírodní krásu inspirací pro mnoho z jeho básní.
Jimenézův literární talent se projevoval velmi brzy. Své první verše sepsal již
v sedmi letech.
Juan Ramón Jimenéz studoval na jezuitských školách v Cádizu a absolvoval práva na univerzitě v Seville. Brzy začal psát první verše a malovat, ale později se od
malování odvrátil a věnoval se jen literatuře. Roku 1890 přijel do Madridu,
kam se ostavil na pozvání tamní literární společností, nikaragujským básníkem Rubénem Daríou, který byl tehdy na
vrcholu své popularity, a Francisca
Villaespesa na základě kladné recenze na Jimenézovi verše. Darío byl také tím, kdo ho podnítil k
vydání prvních sbírek, které jsou ve znamení latinskoamerického modernismu. V roce
1900 zemřel Jimenézův otec, a to
silně ovlivnilo jeho tvorbu, trpěl depresemi a celým dílem se prolínala smrt. U
Jimenéze propukla duševní choroba, zhoršující se po smrti
otce, a byl tedy nucen se léčit v sanatoriích v Bordeaux a v Madridu. Po
překonání choroby žil ještě sedm let osaměle v rodném Mogueru, vydával spoustu
poetických sbírek. Mezi lety 1905 a 1912 napsal devět básnických sbírek. V
roce 1912 se vrátil do Madridu. Brzy na to se seznámil se Zenobií Camprubíovou, překladatelkou
indického básníka Rabíndranátha Thákura,
svou budoucí celoživotní milovanou partnerkou. Po roce 1917 vydával časopis Index a jako tolerantní a citlivý redaktor v
něm uváděl to nejlepší, co v té době ve Španělsku vzniklo. Koncem 20. let žil v ústraní, mezi
představiteli druhé španělské republiky měl však řadu přátel. Před vypuknutím
občanské války odešel s manželkou jako kulturní vyslanec republiky do USA. To
ještě netušil, že Španělsko už neuvidí. Žil
až do smrti v exilu, v řadě latinsko-amerických zemí, vydával nové sbírky,
redigoval výbory své poezie, přednášel na univerzitách. Za svou literární
činnost byl odměněn Nobelovou cenou v
roce 1956. Juan Ramón Jimenéz
zemřel 29.5.1958 v San Juan v Portoriku.
DÍLO:
Básnické sbírky:
Almas de violeta (1900,
Fialkové duše)
Rimas (1902, Verše)
Arias tristes (1903,
Smutné árie)
Jardines lejanos (1904,
Daleké zahrady)
Baladas de primavera (1907)
Elegías puras (1908, Čisté elegie)
Baladas de primavera (1910,
Jarní balady)
La soledad sonora (1911,
Zvučící samoty)
Pastorales (1911,
Pastorály)
Poemas májicos y dolientes (1911, Básně magické a bolné)
Melancilía (1912, Melancholie)
Laberinto (1913,
Labyrint)
Estío (1916, Léto)
Sonetos espirituales (1917, Duchovní sonety)
Platero y yo (1917) - Knížka
"malých básní v próze". Kulisami krátkých Jiménezových próz je
městečko Moguer v Andalusii na jihu Španělska. Rodný dům, ulice, vinice, polí a
cesty kolem básník zabydluje příběhy a drobnými událostmi a vytváří tak sytý,
básnický vesmír. A hlavním hrdinou tohoto světa je čtyřnohý Stříbrák.
Diario de un poeta recién casado (1917)
Diario de un poeta recién casado (1916, Deník básníka
novomanžela)
Eternidades (1918,
Věčnosti)
Piedra y cielo (1919,
Kámen a obloha)
Belleza (1923, Krása)
Canción (1936, Píseň)
Españoles de tres mundos (1942)
La estación total noc las Canciones de la nueva luz (1946,
Úplný čas a Písně nového světla)
Romances de Coral Gables (1948, Romance z útesu Gables)
Animal de fondo (1949, Zvíře z hlubin)
ČESKÉ PŘEKLADY:
Stříbrák a
já,(Platero y yo) - SNDK Praha - 1961 a
1967, přeložil František Nechvátal
Daleké zahrady - Odeon Praha - 1981,
přeložil Miloslav Uličný
CITÁTY:
V samotě se nenajde víc, než kolik se do ní vneslo.
Když vám dají nalinkovaný papír, pište napříč.
K dílu Antonia Machada, španělského básníka :
Záhada vody představuje úplnou posedlost v duši našeho velkého básníka.
* Nobelova cena za literaturu byla v roce 1957 udělena Albertu Camusovi. V příštím dílu se na Postřehu o něm dočtete. *
