Zdálo se mi o velké šedivé zdi mezi Izraelem a Palestinou. Na jedné straně bylo lidskou krví napsáno AŤ ŽIJE MÍR, na straně druhé lidskými výkaly někdo zrovna dopisoval AŤ ŽIJE LÁSKA.

Chtěl jsem se rozeběhnout za tím čmárajícím podivínem, ale nohy mne neposlechly. Zkoušel jsem na něj zakřičet, proč tak hanebně przní mír a lásku, ...ale selhal mi i hlas.

Když s nápisem skončil, odložil zapáchající štětku a otočil se na mne.
„Máte problém?“ zeptal se mě.
S hrůzou jsem zjistil, že se dívám do obličeje sám sobě. Úplně mě to vykolejilo, nebyl jsem schopen sám sobě odpovědět. Jenom jsem si pomyslel – doufám, že ti brzo dojde barva, hajzle.

Moje druhé já mi zašeptalo do vnitřního ucha: „Tyhle dvě barvy nikdy nedojdou, je jí všude dost.“