U vstupu do administrace je tento citát - "Lidem asi nejde o poezii, ale o své ego" - EdoTralipo
Já bych jej trochu poupravila - "Některým lidem asi nejde jen o psaní, ale o své ego..."
Víš Bože, jsem na Postřehu už docela dlouho. Nějak rychle to uteklo od našeho prvního setkání v Brně u Táni.
Tenkrát jsem psala poezii a domnívala se, že větší literární útvar ani nestvořím. Však ten první pokus Histes hezky strhal.
Není vždy posvícení, skončila jsem sice na bedně, vážila si toho, co mi
kdo v komentech napsal a pak jsem raději pokračovala v poezii. A ve
fejetonech - Však víš - jsou to
monology s Tebou.
Dneska je tu další, ale bude trochu jiný.
Jak se stavíš ke křivému nařčení? Pořád tvrdíš, že kdo do nás kamenem,
my do něj chlebem? A sakra. Tak to není zrovna super. To víš, o nějakej
pátek jsme se posunuli. Ty taky?
Jo, my jsme Tě posunuli.
Hele, a jak bys řešil, když by někoho v Tvém okolí někdo křivě nařkl a
všude ostouzel? Proč? Já nevím... asi proto, že se sám necítil
doceněn.
Tedy čtenáři i já jsme jej celkem oceňovali, ale Histes neplál nadšením. Prostě se mu typ psaní a použitého humoru moc nelíbil.
Jasně, "není v světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem." To je
hláška, kterou znáš, viď. No a ten dotyčný autor se tu najednou necítil
svobodně. A začal psát, že je tu cenzura
a náš vedoucí že nám nakazuje, co máme a nemáme dělat a že chce mít nad
vším kontrolu. Vsugeroval si, že jej vedoucí urazil vulgárním
přístupem a začal jeho postavení znevažovat
i před novými autory - třeba tím, že nadávky na něj vsunul do
komentáře pod báseň jedné z autorek. Ta vedoucího osobně vůbec
nezná, jak na něj bude teď pohlížet? Ona neví, kde všude si našeho
vedoucího váží ani neví, o jakého člověka vlastně jde. Jsem idealistka,
když věřím, že nedá na cizí - zlobou a záští - poničený dojem?
Víš, mě na tom mrzí to, že jsem toho dotyčného autora na Postřeh
přivedla a vychvalovala jsem jej. Viděla jsem kvalitního autora.
Neviděla jsem zákeřného člověka. Oceňovala jsem laskavý humor jeho
postav, ale nepočítala jsem se vztahovačností a mstivostí.
Moc mě to mrzí. Svým postojem jsem ublížila člověku, kterého si vážím.
Nemáš pro mě Bože, rozhřešení?
Nemáš, hm...
Krutibrko!
Co? Cože?
Jo, nechme maličkých.
Aha, tak dík, tos mi moc nepomohl.
No nic. Jdu.
Kam? Spát přece.
Ráno moudřejší večera.
Taky znáš. Já vím.
Tak zase někdy, jo?
