a jejich někdy zničující spory.
Záznam bezprostředního plynutí myšlenek a pocitů.

Vnější svět je můj nejvyšší soudce. Já (žádná část mě) nemám právo se obviňovat, trestat, ale ani odměňovat, to vše udělají inteligentní objekty vnějšího světa, které jsou se mnou v kontaktu. Nemám nárok se nijak hodnotit.

I když se cítím maximálně vinen, maximálně špatný, hrozný, atd., i přesto zachovat klid, s největším sebezapřením snášet tento pocit, pokud by to působilo problémy, neodporovat tomu pocitu, a co je nejdůležitější, snažit sám sebe napravit, je-li třeba, usilovně s vypětím vší vůle.

Hlavně žádnou sebelítost, ať jsem na tom jakkoli bídně!

Každý egoismus je jen obranný mechanismus a obranný postoj, nic víc.

A. je chycen do pasti své touhy, která ho pořád k něčemu žene a pudí, když je ukojena, začne ho hnát zase někam jinam, uvěznil vlastně sám sebe.

Snažil se odmítat a potlačovat některé své touhy a emoce, tvářit se, že byly zrušeny a už neexistují, to se mu celkem úspěšně dařilo, avšak to, že byly zrušeny a už neexistují, byl jen mylný dojem, existovaly (patrně kdesi v podvědomí), jejich horlivé potlačování způsobovalo frustraci, pocit, že mu neustále něco chybí, který ovšem v souladu s výše vytyčeným cílem také horlivě ignoroval a tvářil se, jako že neexistuje (někdy si ho ani neuvědomoval, když potom ano, byl pro něj nevysvětlitelný), dokonce se zdá, že čím horlivěji a „bezohledněji" tyto pocity a touhy potlačoval a dusil v sobě, tím více rostla jejich vůle o prosazení a vzepření se tomu útlaku. V žádném případě nebylo dosaženo původního cíle, totiž osvobození se (postačující je i částečné) od některých tužeb a emocí, aby ho tolik neovlivňovaly, nezastíraly rozumový úsudek a snižovala se pravděpodobnost toho, že se mu vymknou z kontroly a začnou ho vlastně ovládat (což on si pak nebude uvědomovat a možná bude mít mylný pocit, že je vlastně volný a svobodný).

Dlouho takto žil pod útlakem (často celkem tvrdým) svého vlastního svědomí, po uvolnění a zmírnění tohoto útlaku, z radosti z nově nabyté svobody více naplňoval své ignorované touhy, dával průchod potlačovaným emocím a nechával se jimi ovlivňovat, častěji ho i ovládaly a oslabovala se jeho vnitřní disciplína a smysl pro poctivost. Má tendenci přecházet z jednoho extrému do druhého.