Žijící karibský
básník, dramatik a vizuální umělec
Píše
převážně anglicky. Je zatím jediným umělcem Karibiku, který získal Nobelovu
cenu. V jeho případě jde o NC za literaturu v roce 1992. („za
poetické dílo neobyčejné zářivosti opírající se o historickou vizi, jež vychází
z multikulturní angažovanosti“.)
Narození:
23. 1. 1930 - Castries, ostrov Svatá Lucie v souostroví Malých Antil
Studoval v Castries a na Jamajce. Poté působil jako učitel. Při pobytu na Trinidadu
založil divadelní soubor. V roce 1981 odešel natrvalo do USA. Žije střídavě na
ostrově Santa Lucia a v New Yorku.
Dílo:
- Hlas Sv. Lucie (The Voice Of
St. Lucia), 1944
- 25 básní (25 Poems), 1948
- Epitaf pro mladé: Báseň o XII.
zpěvech (Epitaph For The Young: A Poem In XII. Cantos), 1949
- Básně
- Blues
- Moře U Dauphina (The Sea At
Dauphin), 1954
- Ti-Jean a jeho bratři (Ti-Jean
And His Brothers), 1958
- Malcochom neboli šest v dešti
(Malcochom, Or Six In The Rain), 1959
- Trosečník a jiné básně (The
Castaway And Other Poems), 1965
- Crusoeův deník (Crusoe's Journal)
- Crusoeův ostrov (Crusoe's Island)
- Sen na Opičí hoře a jiné hry
(The Dream On Monkey Mountain And Other Plays), 1970
- Jiný život (Another Life), 1973
- Hold Gregoriasovi (Homage To Gregorias)
- Jediný plamen (A Single Flame)
- Odcizující se moře (The Estranging Sea)
- Rozpolcené dítě (The Divided Child)
- V zelené noci: Básně 1948-1960
(In A Green Night: Poems 1948-1960), 1962
- Záliv a jiné básně (The Gulf
And Other Poems), 1969
- Království Hvězdnatého jablka
(Star-Apple Kingdom), 1979
- Omeros, 1990
S hudebníkem Paulem
Simonem napsali muzikál The Capeman. - 1997
Seamus Heaney,
další básník odměněný Nobelovou cenou o tomto obdivuhodném básníkovi řekl:
„Walcottova řeč je darem Shakespeara a Bible – téměř hydraulické síle jeho slov
lze stěží odolat.“
Poezie:
V
básních Dereka Walcotta, ovlivněných historií evropské kolonializace
západoindické kultury i rodinnou minulostí potomka někdejších otroků, se
prolínají odkazy k anglické básnické tradici se symbolikou a imaginací, jež
čerpají z vnitřního umělcova světa i jeho karibských kořenů.
Je autorem reflexivní lyriky, jejímž hlavním tématem
je izolace člověka. První báseň publikoval již jako čtrnáctiletý.
Trosečník a jiné básně – 1965. Ve sbírce se autor zamýšlí nad kulturním a historickým dopadem izolace
ostrova.
Crusoevův ostrov, Crusoevův deník
- básně, v nichž symbolické postavy Robinsona Crusoea a Pátka představují
důsledky kolonialismu.
Blues – 1969
Jiný život – 1973 - autobiografické
básně naznačující složité rasové vztahy.
Království hvězdnatého jablka –
1979, sbírka zachycující současnost na Jamajce na pozadí koloniální
minulosti.
Problémům současnosti v karibské oblasti se věnoval ve sbírkách:
Šťastný cestovatel – 1981
Letní slunovrat – 1984
Omeros – 1990, rozsáhlá
skladba zachycuje minulost a současnost Karibiku. Obzvláště se zaměřuje na
významné mezilidské vztahy. Při psaní se inspiroval Homérem.
Dramata:
Čerpají rovněž ze života ostrovanů. Napsal dvacet osm dramat, z nichž k
nejznámějším patří soubor čtyř her, vycházejících z místního folkloru:
Sen na Opičí hoře a jiné hry –
1970
Muzikál:
Šprýmař ze Sevilly – 1974
Ó, Babylone! – 1976
Ukázky:
Preludium
S nohama zkříženýma
přes denní světlo obzírám
skvrnité pěsti
mračen, jež se shlukují nad
buranskými rysy
tohoto mého svažitého ostrova.
Parníky, které
porcují obzor, mezitím dosvědčují,
že jsme ztraceni;
že nás lze objevit
jedině
v turistických
průvodcích, skrze sluncem rozžhavené triedry;
najít jen v modrých
odrazech očí,
jež jsou jako doma
ve velkých městech a považují nás za šťastné lidi.
Čas se plazí po trpělivcích,
kteří jsou trpěliví už moc dlouho,
a tak i já, učiniv
jisté rozhodnutí,
zjišťuji, že mi
skončilo dětství.
A můj život,
jistěže dosud příliš krátký na hlubokomyslnou cigaretu,
na stisknutí kliky,
na otáčení nožem
ve střevech hodin,
nemůže být zveřejňován,
dokud se nenaučím
trpět
v přesném
jambování.
Jistěže provádím
všemožné osamělé skutky,
dělám si svátky z
různých situací,
rovnám si kravatu a
důležitě vysunuji bradu,
jakož i vnímám živé
obrazy
tělesnosti, které
se kradmo sunou před mýma očima.
Až se nakonec od
toho všeho odvrátím a začnu se sám sebe ptát,
jak to, že jsem
uprostřed své cesty životem,
ach – jak to, že
jsem narazil právě na tebe, ty můj
zdráhavý leoparde s
rozvážnýma očima.
Blues
Těch pět či šest
mladejch cápků
dřepících na
schůdcích verandy
v tom horkým
večerním chládku
začalo na mě
hvízdat. Jen tak ze srandy.
Tak jsem se tam
teda zastavil.
Na Christopherově
ulici – možná to byla MacDougalka –
jsem v tom světle
lamp určitě přestavoval dobrej cíl.
Zrovna byl letní
festival. Nebo
ňákej svátek. A náš
byt
už byl blízko.
Jenže jsem hloupej negr, a kromě
toho ne zas
vyloženě černej.
A abych pravdu řek,
tak pro mě
jsme byli všichni
stejný – taloš či negr nebo žid.
A tohle taky přece
nebyl Central Park.
Že jsem si byl
nějak moc jistej? To si
pište! Ten světlej
negr v novým sáčku
tam tehdá dostal
pěknou nakládačku.
No jo - dost jsem
se bál,
že někdo z nich by
na mě moh vzít nůž.
Tak jsem to nový
kvádro radši sundal a hodil přes hydrant.
A že bych se pak
nějak tvrdě pral?
Spíš jako by se
rvali oni mezi sebou. Život už
ty přičmoudlíky asi
stačil zkoušet dost,
a tak si na mě
prostě chtěli vylít zlost.
Ksicht zmalovanej,
z nosu mi lije krev.
S tím olivovým
sáčkem jsem měl ovšem kliku
a uchránil ho před
kudlou i svejma slzama.
Pak jsem se domů
těžce štrachal vzhůru čtyřma patrama.
Když jsem se
předtím válel na chodníku,
vzpomínám, že
čumilů tam kolem bylo velmi mnoho,
a jedna zřejmě máma
od těch kluků
že na ně křičela: “Už
dost, to stačí, nechte toho!“
Vlastně se houby
stalo.
Jen lásky poznali
ti hoši zřejmě hodně málo.
Já věděl, že mě
zabít nechtěj asi –
jen si tak hrajou
na tvrďasy.
Což každej mladej
Američan zkouší rád.
Však měl bych vzít
si z toho poučení:
jestli je láska
takhle tvrdá, tak moc není
o co stát.
Hroznovníky
To plachtoví, jež
naklání se k světlu,
znaveno plavbou
mezi ostrovy,
ten škuner, který
brázdí Karibik
na cestě k domovu,
jako by Odyssea nesl
Egejským mořem
zpátky domů;
ta touha otcovská i
manželská
pod zkroucenými
nakyslými hrozny
smilníka připomíná,
který v každém skřeku racka
slyšel jméno
Nausikaa.
Nikomu nevnese to v
duši mír. Ta starobylá válka,
již zodpovědnost
vede s posedlostí,
neskončí nikdy a je
stále stejným hořem
od toho dne, kdy v
Tróji zdechl plamen poslední –
obdobně tomu, kdo
teď v sandálech po břehu míří domů,
jak tehdy plavci
roky bloudícímu mořem,
ve kterém balvan
slepým obrem vržený vytvořil mocný val,
z nějž potom
zrodily se skvělé hexametry,
znaveně vrhané na
břeh, vlna za vlnou.
V klasicích můžem
nalézt útěchu. Však ne dost účinnou.
Mořské
rákosí
Mnoho mých přátel
už tu není.
Já ti obstarám
nové, slibovala země.
Ne – spíše ty staré
mi vrať ze zapomnění
a takové, jací
byli, i s jejich omyly, přiveď je zpátky ke mně.
Dnes večer zní mi
jejich hlasy
z hukotu mdlého
příboje,
skrze hustého
rákosí klasy.
Však neumím
brouzdat listovím
hladiny zalité
měsíčním svitem,
ba ani plout
zasněným letem sovím
daleko od zemské
tíže.
Ó země, přátel, co
u sebe hostíš
je víc, než těch, k
nimž naše láska má doposud blíže.
To mořské rákosí
pod strmým útesem je stříbřitě zelené;
vídával jsem v něm
oštěpy své víry,
však z toho, co
ztraceno, vyrostlo cosi zkalené
rozumem v kámen,
který vytrvale září
nedotčen měsíčním
svitem dál, než je zoufalství,
a jako čeřivému
větru se mu daří
skrze to rákosí nám
vracet ty, jež stále milujem, z té kruté dáli
se všemi chybami,
ne lepší – tak, jak jsme je znali.
Láska
po lásce
Jednou přijde čas,
kdy s radostným
pohnutím
pozdravíš sám sebe,
přicházejícího
k tvým vlastním
dveřím, v tvém vlastním zrcadle,
a přivítáte se
úsměvem
a ty řekneš – posaď
se. Jez.
A budeš ho zase
milovat, toho cizího člověka, jímž jsi sám býval.
Nabídni mu víno. A
chléb. A vrať své srdce
tam, kam patří,
tomu cizímu člověku, jenž tě miluje
po celý tvůj život,
kteréhos kvůli jakési jiné bytosti
přehlížel, který tě
zná skrznaskrz.
Sundej je z
poličky, ty milostné dopisy,
fotografie, zápisky
plné zoufalství,
sloupni svůj
vlastní obraz ze zrcadla.
Posaď se. Slastně
vychutnávej život.
Zdroj: http://www.spisovatele.cz/derek-walcott
www.cbdb.cz/autor-16834-derek-walcott
http://cs.wikipedia.7val.com/wiki/Derek_Walcott
www.literature-prize.com
