|
<<
Září
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | |
1 |
| 2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
| 9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
| 16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
| 23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
| 30 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čtou 3 lidé.
|
|
Komentáře
ke článku: Kamarád do nepohody (2. díl)
(ze dne 09.01.2006, autor článku: Krtica)
|
Komentář ze dne: 13.02.2006 20:42:16
Autor: risik (risik@volny.cz)
Titulek: A honem na další díl.
No, to je ještě lepší, už se těším na další dílek. Jdu do něj hned, abych si to užil.
|
Reakce na komentář
"A honem na další díl."
************** * **************
Kamarád do nepohody (2. díl)
 2. díl seriálu Krticy
Páni, to jsem tomu dal! Sice vím, kde Karel bydlí, zůstal na stejném bytě, ale jak se k němu dostanu? Vlevo plot, přerušený bránou, ale za ní pokračuje dál a dál. To bych se našlapal, než bych to obešel. Zkusím to vpravo. Támhle před panelákem plot končí nebo aspoň uhýbá. Vykročím po chodníku, přitom mě míjí několik aut, koly víří prach a páchnou výfukové plyny. Fuj! Odbočím za roh, ale jsem v koncích. Plot končí těsně u stěny paneláku. Sakra!
Bezradně postává a pojednou si všímá vyhnutého plechu. Bleskla mu lákavá myšlenka. Nenápadně nakukuje dovnitř. Vidí jen naskládané hromady stavebního materiálu, betonové překlady, nosníky, pilíře. Stavební dělníky vidět není. Jen je slyšet pravidelný chod motoru, zřejmě nedaleko pracujícího stroje. Ještě se rozhlíží, zda někdo nesleduje, jak se cpe dovnitř. Nikde nikdo. Ouha, škvíra úzká. Mrská se jak lapená štika. Ale stačilo trochu vydechnout a je uvnitř. Prochází uličkou mezi překlady na jedné a ocelovými nosníky na straně druhé. Oboje ční vysoko nad jeho hlavou.
Málem jsem tam uvízl. Na lopatce mě pálí nějaký šrám od toho, jak jsem se dral dovnitř. A tady? Aby to tak na mě spadlo! Zkusmo do jedné haldy drcám. Stojí pevně. Mají to dobře vypodložené do roviny a navíc každou vrstvu proloženou tenkými trámky. Jo, tyhle stavby se už vedou líp, než za socialismu. Jen se uchechtnu při představě, co by mému komentáři řekl táta. Vždyť ještě pořád nemůže překousnout, že jeho jediný syn je kuchař! Byla to pro něj rána. On, strojař, inženýr a jeho syn kuchta!
V duchu si to přemílá a trochu se tu v těch uličkách motá. Snaží se alespoň přibližně držet směr. Bohužel, ta co vybral, náhle končí, je vidět prostranství. Bagr tam nakládá hlínu na auto, další je přistaveno hned za ním a kolem stojí pár lidí v přilbách. Raději couvá zpátky.
Doufám, že mě nezahlédli, ještě mě obviní, že tu něco kradu. Vracím se do původní uličky, ze které mne předtím odradila hromada hlíny. V nouzi se to dá přelézt. Chudinky mé „Niky“. V duchu si slibuji, že je pak dám do pucu. Škobrtám přes obří hroudy, sem tam se přidržím hromady, tentokrát palet. Ale to, co tu teď vidím, přesahuje mé chápání. Nač je tady ta jáma? Těsně u plotu?
V nejnepravděpodobnějším místě je jáma. Oválná, nepravidelná, zhruba šest na tři a půl metru! Naskládané šalovací desky pokračují kolem jámy pořád dál a vpravo kolem ní stále pokračuje plot.
To není možné, já se snad budu muset vrátit! Kolem plotu je sice něco jako úzká pěšinka, ale tak na jednu moji nohu! Počkat, tady čouhá z palet nějaká silná deska. Že by? Tahám za ni. Fajn. Je dlouhá, měla by stačit. Šířka tak dvacet, síla asi pět, to mě udrží. Bezva, už jen kousek. To jsem šikulka. Pěkně přes jámu, tááák. Vedle plotu, abych se měl čeho držet.
Tak, jde, jedna noha po zemi těsně kolem plechů plotu. Druhá noha krok za krokem po prkně. Docela se to prohýbá, no do devadesáti kil mu moc nechybí, i když už nevypadá jako kdysi. „ Křřřach!!!“ Naprosto nečekaně letí dolů. Vzduchem se skřípotem zní nepříjemný zvuk jeho nehtů, v pokusu zachytit se na hladké ploše plechu. „Plesk!“ Dopadá do měkkého. Následné „ břřiink!“, platí jeho nebohé hlavě a pak už nic, jen tma.
|
Zobrazit článek Kamarád do nepohody (2. díl)
|
|
