Na tváři dech zemřelých
zůstal ze dnů nesmělých.
Ze vzpomínek křídla netopýří
nikdy vodu nerozvíří.
V očích jedy šípových žab,
z kterých tichý vojín pad.
Pod nevinnou rouškou ďas
láme druhým lidem vaz.
Prázdným pohledem srdce probodá.
Je snad žití náhoda?
Vlkodlačí krev spálí dívčí řev,
večer svůj žal šibenici svěř.
Upír koupí tvoje slzy,
milování neomrzí.
V noci vyjem na měsíc
a hledáme žití svíc.