Jaro, je jaro...i na mně to působí!

Slunce tahá drny za pačesy,
pošťuchováno náporem jara,
a háže zrcátka do očí zahleděných,
povrchem třepetavých listů,

kolem kypí probuzené mládí,
i v květech sedmikrásek svítí,
a do ucha ze sluchátka brouká,
Gary Moore svým vtíravým hlasem,

rozechvělá, stýskavá vyznání,
přítulně zalézají pod kůži,
s bodáním v slabinách se šíří,
když míjející zálibně kouká,

jen vědět,
že dávno ujel autobus,
to už se nenosí,
stejně jako to vtíravý blues,

i když slunce tahá drny za pačesy...