|
Komentář ze dne: 03.07.2006 20:57:51
Autor: barbara (barbara@postreh.com)
Titulek:
A čtu to znovu a znovu a přemýšlím, co k tomu napsat, zdá se mi, že slova nestačí, jenže v těchhle je - aspoň myslím - pro mě ukryto víc, než dokážu odhalit, něco je mezi řádky a já přemýšlím co...nebo možná není, možná v tom zase hledám něco, co v tom najít nemůžu...ale taková já už jsem...
Nechci sbírat střípky nenávisti, řežou mě do dlaní. A trhat motýlům křídla? Ne to ne, já jim jen tiše závidím - nebo možná někdy hlasitě.
No jo...beru si tahle slova pro sebe, beru si pro sebe to kouzlo, které se v nich schovává, aspoň já ho tam vidím.
Nechci být smutná, nechci se trápit, nechci plakat už vůbec nechci nenávidět a ani nebudu...snad...určitě...
Chtěla jsem napsat strašně moc, napsat to do hádanky, ale asi se mi to nedaří jako Tobě v těch 4 řádcích. Vždyť říkám, poodhalit a přece skrýt.
Až jednou v zrcadle neuvidím tu, jak kdosi řekl nevinně vášnivou i vášnivě nevinnou dívku, pak uznám, že je všechno ztraceno, že východ slunce nenastane.
Snad ona dívka ucítí i tu tichou přítomnost, ona v ni věří. Já té slečně věřím. Věříš jí Ty? konec, dost slov, dost písmen. Dost teček a nicneříkajícíchmezer
|
...zrcadlo...
