Nejnáročnější na čas a finance s nejmenším ohodnocením s porovnáním s ostatními disciplínami je dovezený výrobek. Dvacet bodů z celkových 120 je důležitých k dobrému umístění, nezbývá tedy, než na něčem pořádně zapracovat a poté představit svůj výtvor mnohdy převyšující úroveň firemních produktů vyráběných sériově.
Do bývalé jídelny každý donesl své dílo a položil s dokumentací na
stůl k ohodnocení porotě, které probíhalo mezi dalšími disciplínami.
Prezentace výrobků je pouze vizuální, neverbální. Autor zapojení vše
potřebné uvede v dokumentaci. Podle mého názoru by stálo za to svůj
stroj si představit sám, s možností okamžité reakce na dotazy poroty či
soutěžících. Ostatně, když se u některých výrobků slezla spousta
obdivovatelů, hlídač a autor zároveň pochopitelně odvětil, ano je to
moje a pokračoval v popisování vší práce, která za tím stála.
Objevily
se práce poctivé i narychlo spíchnuté. Výrobky odpovídaly zaměření
autorů, není se tedy co divit, že soutěžící, který tolik prahnul k
elektronkám se nezaměřil na dálkové ovládání pomocí mobilu. Letos bylo
co k vidění a taky k focení.
Nejvíce byla zastoupena kategorie
"co svítí, to funguje aneb bez ledek ani ránu", pak následuje
nízkofrekvenční technika (zařízení pro úpravu a zesílení audio signálu)
a dostalo se i na pár historismů - elektronkový radiopřijímač a
osciloskop. Mimo uvedené globální skupiny se zde našla zapojení
novodobější a v běžném amatérském životě elektrotechnika (1. pád
elektrotechnik) příliš nevídaná, využívající mikrokontroléry PIC či
Atmel. (O Motorole asi ani nemá smysl mluvit. Její výsadní postavení v
Česku už je dávno tatam spolu s MDA2020, takže její technologie, byť s
logičtějším binárním zápisem, se vyskytují jen zřídka.)
Toto je pohled na stůl kategorie M - do devatenácti let.
Asi nejzajímavější výrobek - robot, který jezdil po černé čáře.
Elektronkový osciloskop
Elektronkové rádio, které neodpovídalo bezpečnostním normám - byla stržena spousta bodů
Inu, se štěstím se do republiky dostane i takový zesilovač :).
Další
pohled na robota. Vepředu vidíte snímače odrazu složené z modrých LED
diod a dalšího prvku reagujícího na světlo (už si nevzpomínám jaké
čidlo použil) Na černé barvě byl odraz minimální - toho využíval
mikrokontroler k vyhodnocení směru jízdy.
Jen
tvorba programu pro mikrokontrolér prý trvala tři měsíce, dokud se
autor nezbavil všech nedostatků. Jde poznat, že se zapojují i děti z
Robozoru. Viz www.robozor.cz.
Na fotce vidíte konstruktéra.
Po
pěkné přehlídce toho autíčka už jsme se většinou vypravili spát. A co
dělali vedoucí a pořadatelé je velikým tajemstvím. Než jsem šel spát
já, vyfotil jsem si sponzorské dary společnosti Tipa.
Sem si říkal:
"Tak, tolik materiálu tu žádná jiná firma nedarovala.. no byť to byly
součástky, které se špatně prodávají, alespoň něco, ne?"
(Aby bylo jasno, jsem vlastenec. Jako Čech i zaměstnanec. Haha.)
Zítra se dočtete o stavbě výrobků na místě. Součástí článku bude rozhovor jak v textové, tak i audio podobě.
