|
<<
Září
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | |
1 |
| 2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
| 9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
| 16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
| 23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
| 30 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čte 179 lidí.
|
|
Komentáře
ke článku: Domů
(ze dne 15.10.2006, autor článku: David Bátor)
|
Komentář ze dne: 16.10.2006 10:18:08
Autor: epona (@)
Titulek:
Tohle bych řekla je ten typ básně, které člověku utkví v hlavě až na několikeré přečtení, kdy se konečně začne provrtávat do myšlenky a nevnímá jen líbivé obrazy. Přitom má sama o sobě takový vypravěčský rozměr, který jí dodává tu nádhernou atmosféru pocitového vyjádření. To je taky důvod, proč se mi tam opakování černé sukně líbí, mimo to, že mi to přijde jako výstižný a hodně zajímavý obrat. Taky už jsem v jedné básni použila hašlerku, nebýt toho, asi by mi to přidalo na originalitě, i tak ale nevím, co by podle ostatních mělo na té básni být klišé. Já tam tedy žádné ohraně ustálené výrazy nevidím. Na mě naopak působí velmi jednotně, s myšlenkou proplétající se celým dílem. Zvláštní vztah bratrů vystupující na povrch společně s pocity zamilovanosti, atmosférou noci, města....Jak mi na první přečtení nepřišla až tak zajímavá, o to víc ji teď s chutí vnímám.
|
Reakce na komentář
""
************** * **************
Domů
Tato báseň byla nápsána někdy v noci, v čase minulém, kdy jsme se s bratrem vraceli z jednoho dámského mejdanu. Báseň vyšla v roce 2006 v Almanachu Míň než všechno neberu, který je průřezem generačně spřízněných autorů z Opavy.
Vracíme se sami černou sukní města
Prší a je to smutné protože nejsou vidět hvězdy
Sukně je dnes jako hašlerka vlhká sladká v ústech dívky
Zářící démant vpletený do pavučiny pouličních světel
Jsme někde tady v té vlhké chuti a vracíme se domů
Bolí tě hlava já moc dobře vím z koho
Padají z tebe milostné fráze
Beethoven také miloval Terezu
Bohužel osud mu nepřál jak to dopadne s tebou nevím
Dech cigaret stoupá k nebi líbaný deštěm
Spěcháme mezi vysokými domy
Já marně hledám nervy ty se usmíváš odněkud z ráje
zamilovaných
Ztrácíme směr cesta domů se rozmnožila v křižovatku
Ochotně nám ukazuje kudy na Hradeckou ulici
Vracíme se sami černou sukní města
Lidé bydlí po hospodách Kam se to vracíme černou sukní
města?
Pověz mi to bratře!
A ty zahazuješ cigaretu velikým obloukem a říkáš
Protože dnes nejsou vidět hvězdy
vracíme se tam kde jsme nejvíc nazí
|
Zobrazit článek Domů
|
|
