Tancující šermíř - situován do středověkého vojenského tábora po bitvě.
Krásná jsi krajino pod sluncem zapadlým,
píšťaly dudy zní, cvrkotem zábavným.
Nechť panna líbezná, na stole postává,
v úsměvech nesmělých tanci se oddává.
Ej mužný šermíř ryk, u džbánu zaznějí
a chrabré duše v nich, legendy zapějí.
Aj už je dobře, teď už nás nebolí,
pojď bratře budem pít, co nám noc dovolí.
Mnozí z nás po dnešku v postelích nespějí,
jejich čiš prázdná je, s námi se nesmějí.
Mužná ruka šermířova,
se k zemi tam snesla, nemajíc zbraň.
Žena, vdova bude, prosí Boha,
se samoty majíc v duši saň.
Jeho srdce! Zabij znova!!!
Ono nezabije, je to války daň.
Chrabrá mršina, leží v bitviště prachu,
tvář zesinalou má ze strachu a
v těžké zbroji, krve pláň.
Jak tam zemřel, hrdý brachu?
Ponížen a strašně sám
