Na každého občas smutnění přijde.
Být kapkou deště
líbanou pohledem okna...
Hladinou skla zprůhledněnou
tvářím mořských sestřenic.
Pouští je na sklo
modro oblaků pod vlnami
vlasů tvých.
Vidět tě lásko...
Od paty až k hlavě
rozmazanou obrysy pláče.
Rozmazané obrysy pláčí...
Na pavlači vítr dých.
V mořských dnech prasklo
oceánu noční toužení.
Horkostí nitra vzedmutá tsunami
rve útroby srdce něhou.
Splynout navzdory střepům...
Jejich příliv splavil déšť,
můj slaný déšť...