|
Komentář ze dne: 27.11.2006 23:42:06
Autor: Martina Králová (Rianon.D@seznam.cz)
Titulek:
Básníku jenž trpíš, zvláštní, jak je snadné psát verše o bolesti, smutku, tragédii, lásce, nelásce, a tak neskutečně těžké vyjádřit prostý pocit, zážitek, den nevšedně v kabátu neobyčejnosti. Spousta poetů, básníků amatérů i nebásníků, řekla bych, má podobné pocity jako ty...Stát sám na nástupišti, čekat na ten správný vlak, vyhlížet tu správnou osobu, počítat vteřiny do té správné chvíle, která už možná dávno ujela pryč a nechala za sebou jen prázdno, pocit beznaděje a zklamání. Všude kolem sledovat tváře a doufat, že některá se podívá hloub. Báseň mi přijde upřímná, chytlavá, chvílemi ohraná (výkřik revolty dere se ti z hrdla, jdu sám noční tmou, verše skrývající tvou duši básníku, jenž trpíš), je osobní, atmosferická, vcelku hezky se čte, ale není to můj šálek čaje (krom myšlenky mnohými už řečené v ní nic moc nenacházím)...navíc tam máš chybičku....skapávají (s gramatikou jsem občas docela na štíru, tak nebudu prudit, jen upozorňuju.)
|
