Jedna pocitovka z nemocnice....
Ticho
Světla aut
Mikuláši jménem Martina vykukují
-- doktorský střevíčky --
Před oknem, za který nesmíš
-- zábradlí --
odpoledne
procházka rodinných příslušníků.
Blik.
Modrá. Červená. Oranžová.
Houká to...
.
Slyšíš ty stromy?... Pláčou...
- A mě bys slyšel?
/Prošla kolem.
Modrý župan, bílý kalhoty.
Tak stejně jako já/
/Je tady, asi musí být/
Určitě je hledá.
Ty hvězdy. Ty svoje hvězdy v nedomově,
na cizím nebi.
V ostrých svitech, co oči ani vidět nechtěly.
Možná najde. Možná ne.
/Nejspíš teď někdo jako já postrádá maminku/
.
Promiň.
Ty stromy nepláčou.
Třeba jen prosí za nás ...
za všechny.
Víš.. Nemusíš slyšet..
Zkus jenom věřit.
Prosím
.
