<<
Září
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čte 47 lidí.
|
|
Komentáře ke článku: Moře stromů navždy (ze dne 09.05.2007, autor článku: David Mauder)
Komentář ze dne: 06.05.2007 18:56:09
Autor: Epona (@)
Titulek:
Začátek tvé básně mi neskutečně připomněl pár ještě nevychladlých dojmů z Pohanska. Morava se čertila a ve splavech drtila kmeny stromů, zelená bledla v přívalech deště a přesto v tom byla neskutečná nádhera. Lyrika první sloky mne velmi mile objímá ... Dál už ale báseň nezaujala. Najednou se do ní vkradla úvahovost a poněkud mě to vyrušilo. Navíc bych řekla, že místy je to i zbytečně překombinované. Př. "zatuhlého kolomazí pustého sametu"
|
Reakce na komentář ""
************** * **************
Moře stromů navždy ...
...Ve splavech vlasy jeřabin,
rozvětvené do přívalů deště,
splývají ve vlhký kmen.
Prstovitými dlaněmi tančí
pod vírem keřů kořeny,
s mateřskou hlínou se milují
v koloběhu temné řeky,
podzemní prameny tryskají vzhůru
zelenými studánkami listů...
Moře stromů je věčné,
v něm tonoucí človíček s pilou,
každý na své větvi.
V hlubině prázdného prostoru pod ní,
zatuhlého kolomazí pustého sametu,
věčná světla překrývá
hemžení nicoty.
Moře stromů navždy,
ač zůstaneme viset na větvi,
slunce vypaří se v bezbřehou tmu,
začnou se lámat vzpomínky.
...Ve splavech vlasy jeřabin
rozvětvené jsou...
|
Zobrazit článek Moře stromů navždy
|
|