.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čte 177 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Hodina mezi člověkem a vlkem
(ze dne 28.09.2007, autor článku: Zbyněk Janoška)

Komentář ze dne: 02.10.2007 12:50:36
Autor: Zbynek (levektekadruza@upol.info)
Titulek: Upíří sestina

Pro srovnání přikládám mou oblíbenou sestinu od Neila Gaimana. Byla do značné míry spouštěcím mechanismem pro sepsání mé sestiny. Tady je:
(pokud se vám líbí, děkujte za ni IH, měl nápad ji sem napsat)

Vyčkávám tu, kde hranice má sen,
ve stínech ukryt. Temně chutná noc.
Chladí a křupe; kdy přijde má láska?
Měsícem vybělen je bledý její kámen.
Přijde; a já si obepluji svět
v živoucí tmě, kde sladce chutná krev.

Jak osamělé, hledat stále krev,
však tělo může najít vlastní sen,
jejž nevzdává se pro celičký svět.
Měsícem k bledosti zas vysáta je noc.
Ve stínech stojím, prohlížím si kámen.
Nemrtvý milenec - jeho nemrtvá láska?

Zas měl jsem o tobě ten sen, kde láska
je víc než život, ba i víc než krev.
Svit slunce pronik v hloubku pod můj kámen,
mrtvější mrtvých, snovější než sen,
než jsem se vzbudil, nadechl jsem noc
a úsvit hnal mě ven, poznávat svět.

Po mnohé věky obcházel jsem svět
a šířil cosi, co mohla být láska,
kradený polibek, jejž pohltí hned noc,
jejž obsáhne hned život, zdusí krev.
Pak přišlo ráno, kdy jsem byl jen sen,
studený trup mrznoucí nad kámen.

Neublížím ti. Tvrdší než kámen
bych byl, nechat tě, ať tě trápí svět.
Dávám ti pravdu lepší nežli sen.
Co nabídlas ty mně, byla jen láska.
Netrap se, krásněj chutná krev
ze křídel ptáka, jenž má jméno noc.

Mé lásky prochodí i celou noc,
jindy však leží chladné jako kámen
netušíce, co slasti nosí lože, krev,
a radostí co v stínech skrývá svět.
Raději shnijí jako červi, kterým láska
vzlet nepřinese o nic víc než sen.

Na celou noc jsem uleh pod kámen;
kde prýští krev, nemůže prýštit sen.
"Dobrou noc," dí má láska, "nabízím ti svět."
 

Reakce na komentář
"Upíří sestina"

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Hodina mezi člověkem a vlkem
Druhá báseň co jsem kdy napsal a první kterou se rozhodl zveřejnit.

Jedná se o sestinu - básnický tvar, v němž se opakují posledení slova v šesti verších v předem určeném pořadí a zhuštěně pak v posledním trojverší.

Sestiny většinou pojednávaní o osudech. Tato je o osudu člověka-vlka.

Silnější než Slunce když jsou hvězdy,

v roztrhaným mracích skrytý Měsíc,

nabízí víc než mohu vzít.

A lidé přes rameno okem bloudí,

kde člověk s vlkem v objetí,

po mramoru zaškrabali drápy.

Noc zatla do zad dni své drápy,

na cestu přestaly mi svítit hvězdy.

A bestie mne svírá v objetí,

Bestie již zplodil sám Měsíc.

Člověk dávno nepříčetný bloudí,

je čas vlka si mne vzít.

Ptá se milá proč nechci ji s sebou vzít?

Na stěnách trofeje s tesáky a drápy,

a po nich ona pohledem svým bloudí.

Její oči v tůni zračící se hvězdy,

její tvář mléčně bílý Měsíc.

Mléčně bílý v noci objetí.

Poslední polibek, poslední objetí.

Nemohu tě lásko s sebou vzít!

Až oknem zasvítí k nám Měsíc,

a pod nehty začnou rašit drápy,

kde rozsypány po pěšinách hvězdy,

najdeš, co ze mě zbylo, jak bloudí.

Nedala si říct a lesem bloudí.

Chtěl bych ji mít ve svém objetí.

Kéž zavedly by ji domů hvězdy,

kéž mohl bych ji mezi čtyři stěny vzít.

Pohlédnu na ruce z nichž mám drápy,

a vytí vlka oblažuje Měsíc.

Jako Cháronova mince visí Měsíc.

Člověk či vlk pološílený bloudí,

a svět úpí pod jeho drápy.

S milovanou dívkou v objetí,

již nemůže za ženu vzít,

vede ji tam, kde nesvítí hvězdy.


V pěst zatnutými drápy proklínám měsíc,

když mrkající hvězdy po obloze bloudí,

ona leží v smrti objetí, já musel si ji vzít.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz