... a není celý život jen čekání?
Temnota je věrný přítel
sténání všech milenců,
svobodná od očí světel
splétá údy do věnců.
Temnota je matkou lásky,
otcem vroucích příslibů,
sítí na ty něžné krásky
- čekatelky přílivů.
Hlídám, kdy se nebe zatmí,
toužím s každým odlivem;
očím svým jsme stále věrní,
než vstoupíme na pevnou zem.
Jsem snad maják v divé bouři?
Nebo molo v klidných vodách?
Patřím k těm, co stále věří
v pevnost loďky po nehodách.
Kolem mě - zbabělá voda
stále prchá zrakům mým;
hořký úsměv - jaká škoda
že příliv zrychlit neumím.
