Jsou to pouze mé názory, které nechci nikomu vnucovat. Jen mě současnost nutí k podobnému zamyšlení
Nejsem z těch, kdo by chtěli něco zadarmo. Kdo
by čekal, až mu spadne do klína – cokoliv. Finanční
jistota, kariéra – na všem se musí tvrdě pracovat a
za všechno se musí platit. Jenomže poslední dobou mám
dojem, že jenom platím a nic za to nedostávám.
Nechci teď hovořit o nově zavedených platbách u
lékaře, protože ty jsou tolikrát propírané kolem mě dost a dost. Chci se pohybovat v obecné
rovině.
My kteří jsme žili a pracovali i do roku
90, máme v živé paměti jak to tu vypadalo. Nikdo –
a myslím si skutečně nikdo netouží po návratu
stavu věcí. Nesmělo se mluvit, nesmělo se zpívat a
režim nám chtěl diktovat jakou hudbu poslouchat a jaké
knihy číst. Ano, jeden velký trestný tábor,
kde byl občan nástrojem moci a musel vykazovat poslušnost.
Takže přerod byl něco obrovského, něco gigantického,
tak velkolepého, že jsme byli oslněni vlastní euforií
a nevšimli si, že se nám to posunulo maličko jinam, než
byl původní úmysl. Takže abych shrnul současnost,
je fajn, že můžu číst, poslouchat a zpívat co chci,
ale jenom z písní národ nevyžije. Co mi vlastně
dneska nejvíc vadí? V čem že je to jádro
pudla?
Vadí mi hlavně to, jak se naše politická
špička okleštila a izolovala. V tom spatřuji nejenom problém,
ale i nebezpečí. Žijí si odtrženě, ve svém
světě a když po nich chce někdo kousek zodpovědnosti, vyjádření,
smetou to arogancí a tvrzením v duchu „Nebudu se o
tom s vámi bavit!“ Jistě. Proč by se měli. Jsou to přece
naše prostředky, které spravují! Špatná
rozhodnutí, omyly, to tu máme na denním
pořádku. Ale pamatujete si, že by za ně i padaly hlavy, tak
jak je to zvykem v ostatních civilizovaných zemích?
Jestli chodíte do práce, víte, že za špatné
pracovní rozhodnutí si následky nesete. Nikdo
není neomylný, ale když něco udělám špatně,
musím vyrovnat náklady. Ovšem pouze do určité
úrovně. Naši zákonodárci, kteří by
měli být vzorem, ti kteří by na prvním místě
měli dodržovat vše, co v potu tváře tvoří, jsou
nad to povzneseni. Zodpovědnost není to, co se v Parlamentu
či senátu zrovna nosí. Léta jsme slyšeli
výmluvy na dědictví komunismu, dneska už je zase v
kurzu zaříkávadlo „To ne my, to oni!“ Je mi špatně,
když si poslechu hodinovou debatu s politikem a na konci zjistím,
že jsem se nic nedozvěděl. Je mi špatně z výrazu „To či
ono“. Všechno je totiž v jejich podání pouze „To
či ono“. Nic nemá konkrétní název,
rozměr, všechno je jakési modelové „Jako“ Přitom my si
své představitele nejenom volíme, ale i platíme!
Takže známé Churchilovo tvrzení, že „demokracie
začíná a končí vhozením volebního
lístku“ tu jaksi dostává trhlinu. Politici
žijí z našich peněz, hospodaří s nimi a ještě se
k nám chovají drze? Ještě nejsou schopni dokladovat
zač je utrácí a kam tak bezedně mizí? Vždyť
do našeho státu teče poslední dobou tolik, že je
skutečně s podivem, pokud už to nepřetéká. Když si
vzpomenu, co všechno bylo ze státního (tedy chápu
to tak že každého z nás) majetku rozprodáno?
Ptal se vás na to někdo? Konzultoval to? Jistě že ne a
resumé z toho jednou bude „tak jsme se spletli! No a co!“
Jistě. Proč se rozčilovat, když národ to zaplatí.
Nařídíme tady platbu, tu platbu, za tohle se ještě
neplatí, honem nějaké peníze a je to. A když
to nebude stačit, zasekneme dluh, protože až to jednou spadne,
zhroutí se, budeme žít někde jinde, kde se nás
to nedotkne. "My, na rozdíl od vás na to peněz budeme mít dost". Možná proto
nemáme stále fungující důchodovou
reformu. Možná proto, když se tak kolem sebe rozhlédnete,
budeme asi široko daleko jediným státem, který
se o své důchodce nedokáže postarat. Kdekoliv si lidé
aktivně svého odpočinku užívají. Jezdí
na hory, lyžují, chodí do „Fit center“, lázní,
studují, cestují, dělají prostě to, nač
neměli v té části života, kdy pracovali
poctivě za blaho národa, čas. U nás budou mít
velkou honičku alespoň vyjít.
Musím si položit otázku. Je tohle
ten stav který jsem chtěl a po kterém jsem toužil?
Opravdu jsem toužil po tom, aby na mě parazitovala malá
skupina lidí, okleštěná od morální a
trestní zodpovědnosti a synonymem úspěchu se stalo
mezi ně patřit? Ne, dělat dobře a z nasazením svou práci.
Žádné „Uč se a vzdělávej, makej na sobě ať
něco umíš, potom něčeho dosáhneš“. Spíš
„snaž se ať tě zvolí!“ Jenže to nevydrží
věčně. My, běžní občané jsme ti, kteří na
takový stav věci doplácí. My jsme ti, kteří
to odnesou, ať zprostředkovaně nebo přímo a i když je to
velmi nefér, je to prostě tak. Jsem přesvědčen, že čekat,
až se toho chopí sami politici je hloupost. Pokud nebudou
cítit tlak – od nás - pokud na ně nebudeme tlačit a
nebudeme chtít změnu pravidel, pokud nebudeme trvat na tom,
že si za své špatné rozhodnutí ponesou
následky jako kdokoliv jiný a pokud oni nad sebou
strašáka zodpovědnosti neucítí, nezmění
se nic. Měli bychom přestat nadávat po
hospodách či doma a měli se spojit a chtít změnu.
Dožadovat se jí a trvat na ní. Současná
situace není o politických stranách a jejich
programech. Nakecat před volbami voličům cokoli je ta
nejjednodušší věc. Současná situace je o upírech,
kteří vysávají státní kasu a
budou to dělat tak dlouho, dokud je nepřinutíme přestat.
Každá kapka krve dobrá. Žijeme v tom, co si sami
připravíme! Ostatní si k nám dovolí
jenom tolik, kolik jim umožníme, kam je pustíme.
Netolerujme už dál takový stav věci, jestli to
myslíme s národem poctivě, jestli tu chceme žít
a vidět tady budoucnost svou i svých dětí. Nedovolme
trhat stát politickou elitou na kusy. Roztrhají si nás
mezi sebou jako šelmy mršinu. Budou sytí, spokojení a
zůstane jenom kostra, kterou není možné znovu masem
obalit a oživit. Budeme li neteční, vymstí se nám
to. Nezůstane nám nic než dluhy těch, kteří to jednou
smetou vyjádřením „Měli jste si nás líp
hlídat“