|
Komentář ze dne: 11.03.2008 10:25:20
Autor: epona (@)
Titulek:
No, z věcí, co mě hned praštily do očí a uší .... "oddělených oddechování" (tak buď by tam šlo odděleného oddechování, anebo oddělených oddechováním), ale množné číslo u oddechování, asi jo, ale mi osobně to nesedí. Pak taky deseti lahví, co s tím všichni máte, to je jak kdyby neexistovaly jiné číslovky než 10, 100, 1000, milion ... a pořád je to všude dokolečka. Říkám si, že tady to možná zobrazuje hodinu, onu osamělou desátou, ale i tak ... "Probuzené soumlčení", moc pěkný obrat a vlastně celá tahle sloka má co říct a oslovuje. Následné sloky plné jizev a modročerných nehtů mi bohužel vytrhávají tu pěknou představu, kterou autor/ka načrtl/a v první části, protože najednou fáček na ruce dostává úplně jiný rozměr. Vždycky je mi líto, když si někdo dokáže ublížit pro slova a činy druhého nebo i vlastní, ale ono skrýt starosti za jizvy a nalakované nehty ničemu nepomůže. Líp jít třeba do přírody a napsat básničku o spadlé šišce. Tím nezlehčuji to, co z básně cítím, sebeubližování, jen bych si přála, abych o tom nemusela číst, protože mi to hraje na city dost ošklivým způsobem, tím spíš, že se většinou jedná o velmi mladé človíčky.
Celkově se mi z básně moc líbí první tři sloky, které dávají ochutnat z básníkova nitra a umu, mají atmosféru, jsou uchopitelné, i když některé dost abstraktní, vynechám - li "deseti lahví" i se příjemně čtou.
|
