|
<<
Listopad
>>
|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | | 1 |
2 |
| 3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
| 10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
| 17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
| 24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
|
Stránku si právě čtou 3 lidé.
|
|
Komentáře ke článku: Soutěžní příspěvek č. 24 (ze dne 26.03.2008, autor článku: Autor: v anotaci)
|
Komentář ze dne: 26.03.2008 23:04:57
Autor: rozsypané oblásky (rozsypane.oblasky@seznam.cz)
Titulek: Re:
Potácení se mezi volným a vázaným veršem je, myslím, v rozumné míře ve volném verši přijatelné. Rozhodně bych se mu ale vyhnula, pokud by použité rýmy měly být fádní, nebo působící "vynuceně"....a takový pocit z tohohle kousku místy mám.
Například v řádcích (dítě - dospělý je - hlavou kýve) považuji shodu koncových slabik spíš za nešťastnou podobu, těžko soudit, jestli měla být původně vůbec rýmem, ale vyvolává ve mně dojem rýmu nevydařeného. Ve verších (srdce puká - muka, muka) použití omletého obrázku pukajícího srdce krade strofě část její barevnosti, ale rým sám je alespoň melodicky vyvážený a oživený různým slovním druhem - ne tak jako v případě (lhal - nehrál). Tam mi ale ještě "překáží" umělá okázalost veršů, která ovšem většinou plyne jen z prohození běžného slovosledu. Na slovní zásobě se okázalost nijak nepodepsala, což je bez kontextu možná škoda, ale u tohohle konkrétního námětu by takový patos asi taky nebyl tou pravou volbou.
Původní asociace námětu se zadaným tématem se mi ale líbí, tematicky tohle dílko totiž přímo zpracovává zadané téma a to způsobem, který je významově nenásilný. Možná bych trošku vytkla tu potřebu uplatnit název tématu v původním znění jako verš, ale tady mi ta slova nepřipadají tak výrazně jako klišé, což bohužel nemůžu říct o všech ostatních kouscích ze soutěže.
Celkově se mně osobně zdá příspěvek spíš slabší, ačkoli námětem ho řadím k zajímavějších dílkům. Myslím, že to je až příliš jednoduché.
|
Reakce na komentář "Re:"
************** * **************
Soutěžní příspěvek č. 24 Za kouřem vína skrývá se ...
Za kouřem vína skrývá se
- bolest a zrada,
tak, jako tenkrát,
když jsi mu lhal.
Byl to tvůj táta,
avšak s tebou nikdy si nehrál.
Jak bezděčné dítě,
raduje se, ač dospělý je,
city rozervané,
k hlíně čichajíc hlavou kýve,
na smrt odsouzen
- osudu vstříc,
přišel,
abys zvěděl víc.
Oči slzami zalité,
- srdce puká,
muka, muka,
klukovi bez táty těžko žít se zvyká.
Propast bolesti udolána jest,
Přišel na pomoc
- však pozdě,
dokonáno jest!
Tam za kouřem vína,
tam,
kde s tebou si hrál..
|
Zobrazit článek Soutěžní příspěvek č. 24
|
|