už déle se neschovám

            v jednolité zlaté šedi

            olbřímích stěn, vína bez chuti a kadidelnic

bradavky ichoru v lepkavých nánosech

            svěcené vody

rozpouští poslední fragmenty zašlé atmosféry

            béčkového porna

slepí bruslaři si otřeli čepele když

            cizelérsky rozřezali moji

éterickou topografii

a z lichváře duší s měkkými břichy

            zbyl jen komplex neschopný

            infiltrovat flusance na chodníku

orientovat se v orientaci všech těch

            kopií v šusťáku a polobotkách

intoxikovat a dávat léky narkomanům

            jsou mé poslední zoufalé domácí úkoly

            k získání tohoto svítivého smetiště

            jež idealizuje každého myče oken

pouštění draků nadzvukovou rychlostí

            upletlo

            můj konec s vysokým poločasem rozpadu

jen ještě okamžik zamíchám statickou elektřinou

a konec mě - boha v něhož přestali věřit

            už umlčí ticho moderních dob...