držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1902
Vlastním jménem Christian Matthias Theodor Mommsen
se narodil 30. listopadu 1817 v německém městě Garding (Šlesvicko - Holštýnsko) jako syn
protestantského kazatele. V roce 1821 se odstěhovali do Oldesloe
a zde strávil své dětství. Z počátku jej doma vyučoval sám otec, ale roku
1834 nastoupil na gymnázium v Altoně. Po úspěšném složení
maturitní zkoušky nastoupil na univerzitu v Keilu, kde se zapsal
nejen na studia práv a státní vědy, ale i na klasickou filologii, což bylo jeho
vášní od dětství. Zajímal se o starověk a gymnázium v Altoně bylo dobrým místem
pro rozvíjení znalostí o tomto historickém období. Na univerzitě byl veden pod
taktovkou profesorů Johana Gustava Droysena a Otty Jahna. V roce 1843 promoval
s nejlepšími výsledky na univerzitě.
Ihned
po studiích začal učit v dívčím ústavu v Atloně, ale díky
dánské vládě dostal nabídku na cestu do Itálie, kam se vydal přes Paříž a celou
Francii. Na cestách navázal několik kontaktů s lidmi, kteří byli již ve
své době považováni za odborníky v disciplínách, jimiž se zabývali. Jedním
z nich byl Bartolomeo Borghes, jenž Mommsena velmi ovlivnil. Během cest
po Itálii překládal latinské nápisy na památkách z dob římského impéria. V roce 1848
se opět vrátil do Německa a zapojil se do redakce novin Schleswig-Hollsteinische Zeitung,
kam přispíval především články, které podporovali sjednocení Německa. Téhož
roku se stal profesorem právních dějin na univerzitě v Lipsku, ale kvůli
svým politickým názorům je nucen odejít a roku 1851 přijímá profesuru
římského práva v Curychu. Návrat mu byl umožněn
v roce 1854 a v tom samém roce se oženil s
Marií Reimerovou a stal se profesorem římského práva ve Vratislavi,
ale ani zde nebyl dlouho dobu, i když zde vydává svou první studii Římské dějiny. Jeho sen se splnil
roku
1861, kdy se dostal do centra vědeckého dění, do Berlína, kde vstoupil do
Akademie věd. Zde se Mommsenova vědecká činnost naplno rozvinula. Vydává Corpus Inscriptionum Latinarum, Dějiny římského mincovnictví, Římské státní
právo, Římské trestní právo, Corpus Iuris
Civilis a Codex Theodosianus
edičně se podílel na Monumenta Germaniae Historica. V roce
1894
spoluzakládá velký latinský slovník.
Aktivně
se věnoval i politickému dění, obhajoval postavení Židů ve společnosti. V letech
1873 až 1895 je členem německého parlamentu.
Veškerá činnost Theodora Mommsena vedla k tomu,
aby v roce 1902 získal Nobelovu cenu
za literaturu, Theodor Mommsen zemřel 1. listopadu 1903 v Charlottonenburgu
nedaleko Berlína.
Významná díla Theodora Mommsena:
Římské dějiny - (Römische Geschichte, 1854-1856)
v těchto letech napsal tři díly a čtvrtý
rozpracoval, ale nikdy nedokončil. Roku 1885 se k studii dějin Říma
vrátil a vydal závěrečný pátý díl. V knihách jsou zachyceny události od
konce Římské republiky až po vládu Julia Caesara. Při psaní projevil i
schopnost srovnávat minulost se současností, protože porovnával tehdejší Řím se
snahou o sjednocení Německa a postavu „sjednotitele" pro něj představoval Gaius
Julius Caesar a způsob jeho vlády (demokratická monarchie). Římské dějiny se staly zdrojem informací pro
mnoho čtenářů a probudily všeobecný zájem o římskou historii. Za sepsání
římských dějin získal Nobelovu cenu na literaturu.
Corpus Inscriptionum
Latinarum - (skládáno od roku
1844 ale vydáno roku 1860) překlady latinských nápisů na
historických památkách Římské říše.
Římské státní právo - (Römisches
Staatsrecht)
svazky vycházejí od roku 1871 - 1888
Římské trestní právo - (Römisches
Strafrecht) vychází v roce 1899
Tato
díla o římském právu se stala přelomovými knihami ve svém oboru a období.
Theodor Mommsen v nich skloubil právní vědu, historii a pomocné historické
vědy
Za svého života napsal přes 1500 studií o Římské
říši dotýkajících se mnoha oborů (archeologie, numismatika, kultura,
politika), které byly později sjednoceny do osmidílného souboru.
Ukázka z díla Římské dějiny:
poukaz na Mommsenův obdiv
k Julii Caesarovi
...V šermu a jízdě na koni se vyrovnal každému ze svých
vojáků, jeho skvělé plavecké schopnosti mu zachránily život u Alexandrie.
Neuvěřitelná rychlost, s jakou cestoval (většinou v noci, aby ušetřil čas),
působila úžas jeho současníkům a patřila mezi důležité příčiny jeho úspěchů.
Byl v tom naprostým protikladem Pompeia, který cestoval s pomalostí
připomínající procesí. Jeho tělesným schopnostem odpovídaly i schopnosti
duševní, obdivuhodná dovednost vhledu do situace se projevovala v jistotě a
proveditelnosti všech jeho rozkazů, a to i v těch případech, kdy nemohl
okolnosti sledovat osobně. Jeho paměť byla neporovnatelná a bylo u něj běžné,
že vyřizoval se stejnou jistotou několik záležitostí současně. Ačkoliv byl
gentleman, génius a vladař, měl přesto i srdce. Po celou dobu svého života si
zachoval nejupřímnější úctu ke své úctyhodné matce Aurelii (otce ztratil velmi
brzy). Svým manželkám a zvláště své dceři Iulii prokazoval úctyplnou
náklonnost, která měla dopad i na jeho vztahy politické. Udržoval ušlechtilé
styky plné vzájemné důvěry s nejschopnějšími a nejcennějšími muži své doby, ať
byli jakéhokoli původu, a ke každému z nich se choval takovým způsobem, jak to
odpovídalo jeho povaze a přirozenosti. Nikdy nenechal nikoho ze svých lidí
padnout, jak to malicherně a bezcitně dělával Pompeius, a vytrval při svých
přátelích v dobrých i špatných časech, a to nikoli pouze z vypočítavosti. A
řada z nich, jako Aulus Hirtius a Gaius Matius, mu podala cenné důkazy své
příchylnosti ještě po jeho smrti. Pokud je možno na tak harmonické bytosti
vyzvednout nějakou vlastnost jako charakteristickou, byla by to ta okolnost, že
mu bylo zcela cizí ideologické myšlení a nepodložené fantazie. Rozumí se samo
sebou, že Caesar byl mužem plným vášní, neboť bez vášně není genialita možná,
ale jeho vášně nikdy nebyly silnější než on. Prožil si své mládí a zpěv, láska
a víno si našly během jeho plně odžitého života místo v jeho mysli, ale do nitra
jeho bytosti nepronikly. Literaturou se zabýval dlouho a důkladně, ale zatímco
Alexandrovi nedal spát Homérův Achilleus, Caesar ve svých bezesných hodinách
rozvíjel úvahy o flexi latinských podstatných jmen a sloves....
*Příště vyjde držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1903 Bjørnstjerne Bjørnson*