Nobelova cena za literaturu udělená v roce 1907

Datum a místo narození: 30.12.1865 Bombay,Maharastra, Indie

Datum a místo úmrtí: 18.01.1936 Londýn, Anglie

Anglický básník, romanopisec, povídkář a novinář. Narodil se v indické Bombaji, do umělecky orientované středostavovské rodiny. Jeho otec vyučoval na umělecké škole, později působil jako správce muzea v Paňdžábu. Už od dětských let byl seznamován s hindustánským jazykem prostřednictvím domorodých sluhů, kteří ho obklopovali.

V šesti letech poslali rodiče chlapce spolu s jeho sestrou Beatricí do Anglie k příbuzným, aby tam získali na levných soukromých školách výchovu a vzdělání. Malý Rudyard tam strávil celkem pět nešťastných let, které později umělecky ztvárnil v některých svých knihách. Plánovanou vojenskou kariéru mu překazila jeho krátkozrakost a studium na univerzitě zase vyžadovalo příliš vysoké finanční zajištění, tudíž se vrátil k rodičům do Indie. Zde se stal pomocníkem šéfredaktora místních anglických novin (1882-1889), ve kterých mu vyšly první básně a povídky. Během té doby získal znalosti ze života různých společenských vrstev v Indii, ke které tenkrát náležel rovněž Pákistán, Bangladéš a Barma.

Ve 42 letech si to Kipling oklikou namířil zpátky do Londýna - přes Barmu, Japonsko, Singapur a Honkong. Cítil se osamělý. Zanedlouho si našel manželku, Američanku Caroline Balestierovou. Ale ani ta jej nezbavila charakteru samotáře. Po svatbě žil až do roku 1896 s rodinou v Americe. Jako novinář hodně cestovat, byl i dopisovatelem z búrské války. V roce 1902 se usadil v Sussexu v Anglii a často navštěvoval jižní Afriku.

Jeho tvorba si získala poctu a uznání. Stal se prvním anglickým spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu (1907), mimo jiné byl jmenován básníkem laureátem. Je autorem řady povídek, románů a básní souvisejících s tématikou britské nadvlády v Indii - myšlenkově souhlasil s kolonialismem a podporoval jeho civilizační poslání a povinnost, věřil v nadřazenosti evropské civilizace.

Ve své poezii, kterou začal tvořit již jako student, vynikl baladicko-hymnickou formou. Verše vkládal do různých sbírek nebo do svých prozaických děl. Existuje mnoho výborů Kiplingových básní. Ještě v Indii publikoval některé své povídky, v nichž se střetávají různé kultury a přístupy k životu. Vrcholnými díly jsou alegorické prózy pro děti, které jsou přitom přitažlivé i pro dospělé. Největší popularitě se dodnes těší dvoudílný soubor povídek První kniha džunglí a Druhá kniha džunglí. Nejzdařilejším románem je Kim.

Když v 1. světové válce přišel o syna, jeho tvorba ztratila dřívější nadšení a elán.

Zemřel v r.1936.

Básnické sbírky:

* Školákovy písně (Schoolboy Lyrics, 1881)

* (Echoes, 1884)

* Oddílové popěvky / Popěvky z vojenského oddílu (Departmental Ditties, 1886)

* Kasárenské balady / Balady z kasáren (Barrack-Room Ballads and Other Verses, 1892)

* Sedm moří (The Seven Seas, 1896)

* Pět národů (The Five Nations, 1903)

* Hymnus na odchodnou a jiné básně (, 1899)

* (The Years Between, 1919)

Výbory básní:

* Sebrané verše (Verse: Definitive Edition, 1940)

* Všechny z kasáren (The Complete Barrack-Room Ballads, 1973)

* Písně mužů, 1935

* Mandalay (Mandalay, 1892)

* Když, 1935 (If, 1895)

Romány:

* Zhaslé světlo / Světlo, které zhaslo, 1896 (The Light That Failed, 1890)

* Za kouzlem drahokamů, 1901 / Naulahka, náhrdelník, 1913 / Náhrdelník maharádžů, 1927 (The Naulanka, 1892) (spolu s Wölcottem Balestierem)

* Odvážní mořeplavci / Stateční kapitáni, 1904 (Captains Courageous, 1897)

* Knihy džunglí, 1965

o Kniha džunglí / První Kniha džunglí, 1899 (The Jungle Book, 1894)

o Druhá kniha džunglí, 1901 (The Second Jungle Book, 1895)

* Mauglí. Povídky z džungle., 1947

* Kim, 1903 (Kim, 1901)

* Stopka, Brouk a spol., 1910 / Stopka a spol., 1971 (Stalky & Co, 1899 (rozšířeno 1929))

Povídky a povídkové soubory:

* Prosté povídky z indických hor / Prosté povídky z hor, 1912 (Plain Tales From the Hills, 1888)

* Tři mušketýři / Tři vojáci, 1948 (Soldiers Three, 1888)

* Povídky z Indie, 1903 / Černé na bílém, 1928 (In Black and White, 1888)

* Příběh Gadsbyových, 1911 (The Story of the Gadsbys, 1888)

* Přízraky / Fantom nosítek, 1910 (The Phantom Rickshaw, 1888)

* Hrobaři / Pod himalajskými cedry, 1916 (Under the Deodars, 1890)

* Obrázky z Indie, 1896 (Indian Tales 1890)

* Handicap života (Life's Handicap, 1891)

* Americké poznámky (American Notes, 1891)

* Fantasie, 1911 (Many Inventions, 1893)

* Denní práce (The Day's Work, 1898)

o Stavitelé mostu a jiné povídky, 1918

o Maltézský kocour a jiné povídky, 1925

* Několik povídek, 1899

* Vybrané povídky, 1904

* S pokraje džunglí, 1910

* Rozličné bytosti (A Diversity of Creatures, 1917)

* Hroby padlých (The Graves of the Fallen, 1919)

* Povídky zednářské lóže / Dluhy a úvěry, 1930 (Debits and Credists, 1926)

* Tvůj sluha pes, 1931 (Thy Servant Dog, 1930)

* Kiplingovy povídky o zvířatech, 1934

* Námořní vzpoura a jiné povídky, 1934

* Kniha slov, 1937 (A Book Of Words, 1928)

* Rikki-tikki-tavi a jiné povídky o zvířatech, 1962

* Klamné svítání, 2000

Knihy pro děti:

* Pohádky, 1904

* Sloní mládě1948

* Bajky i nebajky / Povídky jen tak, 1958 (Just So Stories for Little Children, 1902)

* Jak byl napsán první dopis

* Šotkova kouzla, 1910 (Puck of Pook´s Hill, 1906)

* Welandův meč, 1929

* Nová Šotkova kouzla, 1912 (Rewards and Fairies, 1910)

* Strom spravedlnosti, 1928

Cestopisy:

* Od moře k moři, 1913 (From Sea to Sea, 1899)

* Listy z cest / Dopisy z cest (Letters of Travel, 1920)

Autobiografie:

* Něco o sobě (Something of Myself, 1920)

Myšlenky:

Chceš realizovat své sny? Probuď se!

Dle zákona džungle trest uzavírá účet. V džungli nemá místo posuzování či zpochybňování trestu.

Máte-li v sobě prostou krásu a nic jiného, máte asi to nejlepší, co Bůh stvořil.

Domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže.

Když žena něco tuší, je mnohem blíže pravdě, než když muž něco s určitostí ví.

Žena je jenom žena, ale dobrý doutník - to je pokouřeníčko!

Co mohou vědět o Anglii lidé, kteří znají jenom Anglii?

Počítej se zákony života, ale i s tím, že existují vyjímky

Ukázky z děl:

Nejznámější překlad (Otokar Fischer)

KDYŽ

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj‘,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže "Vytrvej!"
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: "svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!"
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

V novém překladu:( Zdeněk Hron)

KDYŽ

Když hlavu neztratíš, ač všichni známí
svou ztrácejí a obviní tě spíš,
když věříš si, štván jejich pochybami,
a ještě pochyby všem odpustíš,
když dočkat se i s čekáním vždy zvládneš,
ač obelháván, sám se zdržíš lží,
ač nenáviděn, zášti nepropadneš
a nehonosíš se tou moudrostí,
když umíš snít, a přesto nejsi snílek,
když rozum máš, a nehledáš v něm cíl,
když sneseš triumf jako krušné chvíle,
a ani jednomu ses nesvěřil,
když sneseš pravdu, jež ti přišla prostá,
zkroucenou v drát z nějž lump past hňupům splet,
uvidíš věci, na nichž lpěl si, v troskách
a starým nářadím je stvoříš hned,
když zisky umíš shrnout na hromádku
a všechno jen vabank zas vsadit jdeš,
a prohraješ-li, začneš od počátku
a o své ztrátě ani necekneš
když srdce donutíš, i nervy, svaly
své věci sloužit, ač je čert už vzal,
a dál se budeš rvát, když vše ti vzali
až na Vůli, co velí jim "Jen dál",
když vyjdeš s každým, a jsi dál sám sebou,
jdeš králům po boku a nezpychneš,
když zlí i dobří zmást tě nedovedou,
když všem jsi sloupem, ne však víc než chceš,
když neúprosnou minutu ti plní
šedesát vteřin, jimiž‘s řek "Teď se tuž!"-
pak Zem ti patří, se vším, co je na ní,
a - hlavně - z tebe, chlapče, bude muž!

První kniha džunglí:

Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc. „Augrr!" ozval se táta Vlk, „je čas jít na lov." Užuž chtěl seběhnout ze stráně, a tu se před ním na prahu mihlo cosi šerého s huňatým ohonem a zakňučelo: „Zdar tobě, vlčí náčelníku. Zdar a silné bílé tesáky tvým dětičkám, nechť tady na světě nezapomínají na hladovce."

Byl to šakal - Tabákí neboli Dojídač - a indičtí vlci Tabákím opovrhují, protože pořád jen lítá a lumpačí a klevetí a živí se hadry a kůžemi z vesnického smetiště. Ale přitom z něho mají strach, protože on se z celé džungle nejspíš pomine: to se pak přestane bát, běhá pralesem a kdekoho kouše. Před pominutým Tabákím uteče a zaleze i tygr, protože nic horšího než pominutost nemůže dravce potkat. My tomu říkáme vzteklina, oni zas dívání neboli pominutost - a prchají před ní, jak mohou. „Pojď a dívej se," řekl upjatě táta Vlk, „ale k snědku tady nic není."

„Pro vlka snad ne," řekl Tabákí, „ale chuďas jako já si pochutná i na suché kosti. Copak si můžeme my, Gídar lóg (neboli šakalí lid), vybírat?" A už drandil do jeskyně a v koutě vyslídil srnčí kost se špetkou masa. Posadil se a s chutí ji křoupal.

„Mockrát děkuji za pohoštění," řekl a olízl si pysky. „Dětičky máte překrásné! Ty jejich velikánské oči! V takovém útlém věku! Bodejť, jako bych zapomněl, že královské děti jsou mužné od prvopočátku."

Tabákí dobře věděl, že se nemá dětem říkat chvála do očí. S radostí se pásl na rozpacích táty Vlka i mámy Vlčice.

Chvíli poseděl a liboval si, jaké lumpáctví zas provedl, až najednou škodolibě řekl:

„Mohutný Šér Chán střídá loviště. Prozradil mi, že příští měsíc bude lovit tady v pahorkatině."

Tygr Šér Chán bydlel dvacet mil dál poblíž řeky Vaingangy.

„Vždyť na to nemá právo!" utrhl se zlostně táta Vlk. „Podle zákona džungle nemá právo stěhovat se jinam, dokud to předem neoznámí. Vyplaší nám zvěř na deset mil kolem a já - já abych lovil za dva."

„Však mu matka pro nic za nic neříkala Langrá (Chromec)," pronesla klidně máma Vlčice. „Od narození je na jednu nohu chromý. Proto taky zabíjí jenom dobytek. Vesničané od Vaingangy se na něho zlobí a teď nám přijde rozzlobit ještě naše vesničany. Široko daleko budou po něm v džungli slídit, a my abychom i s dětmi utíkali před zapálenou trávou. Moc jsme za to Šér Chánovi vděčni."

Prameny: 

http://zivotopisyonline.cz/nobelova-cena-za-literaturu-laureati.php 

obrázky Google

můj citátník

*Příští úterý vyjde medailon Rudolfa Euckena - Nobelova cena za literaturu pro rok 1908*