Tak už mu, sakra, někdo konečně seberte to kladívko!  Nebo mu aspoň hoďte Kitkat, ať si dá pauzu - ten šílenej permoník v mojí hlavě! Už hodiny bez přestání kutá,  doluje na povrch jednu mozkovou buňku za druhou a  přetrhává nervové synapse jako ožralej bagrista telefonní kabely. Ty údery mi duní zevnitř do uší a jejich síla vytlačuje bulvy z očních jamek.
Už dost!
Ještě chvíli a mé malé šedé buňky se promění v šedou kaši, kterou by nežral ani hodně hladovej toulavej pes. Ještě chvíli a nebudu nic cítit, nebudu myslet, nebudu ovládat své tělo, prostě a jednoduše - nebudu...
Už jsem na toho hajzlíka vystřílela celou artilerii a pořád nic. Krabička analgetik je bezútěšně prázdná a každýmu doktorovi by vstaly vlasy hrůzou, kdyby věděl, kolik už jsem toho spolykala. Asi bych už měla být mrtvá anebo přinejmenším ležící - spící...
Jenže nejsem a ten malej mizera uvnitř taky ne. Možná na něj budu muset jinak - zvenčí... pěkně hlavou o zeď, jednou, dvakrát, třikrát... ne, to nepůjde, máme čerstvě vymalováno a  mozkomíšní vzorek na stěně by se mému manželovi nejspíš nelíbil.
Zatřepu krabičkou - a  hele - ještě tu zbyl poslední mohykán v posledním platíčku. Kulatej, běloučkej - smutně kouká. Co s tebou, hochu? Sníst či nesníst? To je otázka...
A odpověď se ozve z mé lebky - buch... buch... buch...
Takže sníst. A je tam, slastně se koupe v žaludeční šťávě a pomalu, pomalu se rozpouští...
Co to?  Že by se nám permoníček, skříteček jeden upracovaná, unavil?
Ručičky mu umdlévají a hrot kladívka se taky otupil, už to nezní jako rány z děla, to jen někdo nesměle klepe na dveře a pak - konečně ticho...
Hlava mi těžkne, rozhostilo se v ní dutoprázdno.
„ A mám tě, ty šmejde!" vykřiknu vítězoslavně a zevnitř se jen slaboučce ozve:
„Tak jo, dostalas mě... odcházím..."
„Bylo načase," utrousím ledabyle, už zase silná v kramflecích, a skoro  přeslechnu poslední slova: ..." Ale ty taky..."
Dutoprázdno se mi rozlézá do celého těla, jsem jako měňavka a s úsměvem idiota pozoruju, jak se mi ruce a nohy přelévají do břicha, břicho do hlavy  a hlava ...
A hlava mě už konečně nebolí. Je to nádherný pocit, skvělý a jedinečný. Doufám, že mi vydrží až do smrti - těch pár zbývajících minut...